15. květen 2012 - úterý

15. května 2012 v 21:00 | Hanka |  Trénink
Zarovnáno!!

Tak jsem to dnes dotáhla. Už tedy mám těch - z hlediska běžeckého vesmíru velmi nepodstatných - v mém osobním vesmíru ale velmi drahých: 400 naběhaných kilometrů. Je to málo, já vím - vzhledem k tomu, že 11.6.2012 mám svoje první výročí (= je to jeden rok, co je běh v mém životě)..

No ale.. jak je to - tak je to. Kdo můj běžecký život sledujete, víte, proč informaci o blížícím se výročí formuluji tak kulantně. Jednoduše nemohu poctivě říct: "bude to rok, co běhám" - neboť by to nebyla pravda.
Slovní spojení "běh mám rok v mém životě" - to už v pořádku je. Buď jsem běhala, nebo na něj myslela.. a nebo ještě po dlouhých týdnech odloučení zjišťovala, že z dob, co jsme byli spolu - ještě stále mohu čerpat!

Já se ale nerada otáčím dozadu. Nejraději mám, co je dnes.
A dnes jsem byla běhat na "své" dráze - a dala si 4 km!

Ty, co mi zbývaly do 400. Bohužel se mi ztratil profil z behej.com - kam jsem si psala na podzim naběhané kilometry. A tak je i možné, že se nějaký ten uběhnutý kilometr "zakutálel". Ještě, že jsem si vedla tak VELMI pečlivě tréninkový deník - až do Nike Run!

Víceméně to ale asi správně je (hlavně: míň to není, spíš víc).
A mně se líbí, jak to tak hezky vyšlo, že znovu (pořádně) začínám z pěkně kulatého čísla.

Dnes jsem šla na trénink - a v první chvíli si myslela, že je to zlý sen. Zdálky jsem tam totiž viděla běhat malého černého psa! Ale tentokrát mne Murphy jen škádlil. Vzápětí se vynořil pán, ale NEBĚŽÍCÍ - a společně s pejskem zamířili pryč. Měla dráhu pro sebe! První dobrá věc.

A hned druhá - že se mi rozsvítilo Smějící se
Víte, já si normálně myslím, že jsem docela chytrá holka.. Ale znáte to.. jak je pod svícnem občas tma?

"Rozbřesknutí" byl sled impulsů.
Začal pejskem, co tentokrát nepatřil k běžci. Jenže - já si díky němu vybavila tu chvíli, jak jsem minule nešťastně koukala na pána, co se rozcvičuje, strečuje.. STREČUJE??? A co já?!!

No - já ne!

Mám tu v článcích vyprávění, jak moc důležitý se strečink .. a co myslíte? No - nic!
Já prostě během těch dnů, jak jsem si jen tak "pocitově" pobíhala - nedělala víceméně nic.. Žádný strečink! Drobné protažení v koupelně nepočítám. To spíš počítejme pouze do užívání si toho prostoru. Mám moc krásnou koupelnu - a v ní vedle vany super široký rantlík, je obezděná.. Absolutně ideální na protažení! Rantl je pevný, široký, ve správné výšce. Ovšem: strečink z koupelny bych mohla počítat - kdybych ho neodflákla.
Což tedy....

Nevím, co jsem si myslela! Asi že to ani není pořádný trénink, jen si tak pobíhám.. a proto že to ani nestojí za to.. strečovat. No - věřili byste tomu? Samozřejmě, že to za to stálo! A já už znám odpověď na otázku "kde je ten pružný lehký krok z prvních dní?" Odpověď zní: "je v háji, protože všude možně máš svaly zasekaný laktátem - to proto najednou ty olověný nohy, ty trdlo!!"

No - tak asi tak.
Když VÍM (zhruba) - co a jak.. myslím, že tím už to ani vlastně nemusím dělat, že??
Podobnému bludu propadají například i někteří doktoři.. Jako že když vědí tak dobře, co a jak v těle funguje.. mohou kouřit a být obézní - protože na ně se ta pravidla vlastně nevztahují :-)

Tak zpět na trénink!
Začala jsem lehkým strečinkem - a vyběhla na dráhu. Dnešní plán byl 4 km - a pár dalších dnů mám v plánu takhle pokračovat. Myslím, že je to tak dobře. Když jsem plán zvažovala, před vnitřním zrakem se mi v rohu projekce zjevila bublina, v ní seděl Pavel "baboš" Baběrád - a říká: "nikam nespěchej, zpomalí tě to!"

Dráha má 350m (díky RIDe) .. a tak bohužel první počet na celé kilometry je 20 kol - tedy 7 km.

Můj dnešní plán ale byly čtyři, takže jsem vyběhla s tím, že poběžím deset kol - a zbývajících 500 metrů pěšinky v lese. První dvě kola rozklus, dalších sedm kol sedmivteřinovky, kolo výklus.. a zbytek po lese cestou domů. Jak jsem ale tak běžela, rozleželo se mi to v hlavě (to zas Pavel B. v bublině: "když je třeba změnit plán - tak ho změň") .. A rozhodla jsem, že poběžím dvě kola na rozklusání, osm sedmivteřinovky, jedno kolo výklus, pak ještě nějak odhadnu zbylých 150 metrů v lese pěšinkama - a zbytek dám "výchůzi".. (od slova "výklus" - jenže místo klusu chůze).. Ostrá, rychlá, následující po běhu - já si při ní krásně odpočívám.

Sotva jsem to vymyslela - už jsem to zas z tabule smazala.. s tím, že: tssss... co to jako jeee??
Odhadnu si 150 metrů?? Taková blbina! Jsme v hokynářství?? Normálně zaběhni 12 kol - to bude 4,2 km. Ber to jako "plus jedna lžička na konvici" .. (pro ty, co se vyznají: recept na konvici kvalitního čaje je: na každý šálek lžičku + jedna lžička na konvici) Úžasný
Takže 12 kol, s tou jednou lžičkou na konvici - a psát že si budu jen 4 km. A když bych to chtěla echt přesně - můžu po pátém tréninku připsat 1 km. A je to!

Jak se ukázalo, bylo to výborné rozhodnutí! Skončila jsem, dala pečlivý strečink už na dráze - a vydala se "výchůzí" směr domov. Jak jsem vstoupila do lesa a uviděla všude červené fáborky a ze všech stran slyšela dětský výskot - bylo mi jasné, že dnes bych ZAS svůj trénink nedokončila..

A srdečně jsem si poblahopřála k tomu, že není třeba - protože dnes ho už celý mám!

Šla jsem domů - a znovu jsem si promítala v hlavě, jak hezky je dráha rozvržena pro mé sedmivteřinové sprinty. Do kola se jich vejde pět: první začíná na stanovišti u Lavičky.. druhý u Velkého sebevědomého šípku (roztahuje se do dráhy).. třetí u Líbezné osamělé břízy, čtvrtý u Poslední suché třezalky - a poslední pátý u Mladého nadějného šípku.. ten je malý, ale roste přímo u dráhy.. Ještě rok a bude mi tam vadit ještě víc, než Velký sebevědomý :-)

Všimla jsem si taky, že sprinty sice začínám vždy zhruba na stejném místě - ale končím vždy jinak. Třeba ten, kdy startuju u Velkého sebevědomého šípku: někdy končím přímo u Rozšlápnutého šneka (ne mnou!), někdy za ním, někdy před ním. No - nic podstatného. Prostě - jen jsem vnímala, co dělám a jak.. Znovu se seznamuju.

Kousek od lavičky seděla na zábradlí sojka - a podle toho, jak pozorně se dívala - asi mi dnes dělala trenéra. Tak zblízka jsem ji snad ještě neviděla! Opravdu moc pěkný ptáček. S jednou další jsem si pak ještě povídala na cestě domů, v lese. Poskakovala tam v jednom místě - půl metru od cestičky. Kromě poskakování taky tak legračně nakláněla hlavičku.. poslouchala jak ji chválím..

Moc se mi líbila představa, že to není jiná sojka - ale ta stejná, ze hřiště - která si mne oblíbila - proto mne teď doprovází domů.. No tak, nesmějte se mi, já vím.. tssss... S vyplazeným jazykem

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Trixl Trixl | 15. května 2012 v 21:16 | Reagovat

Strečink ... ještě jsem vyjma rozcvičky před plaveckým tréninkem :-x vostudaaaa já vím. Budu muset, protože jsem často tuhá.
Ty to máš ta hezky popsané ty zastávky :) no a jak jsi pěkně poslechla intuici to taky bylo hezký.
A nebyla ta sojka bonzačka jako ta z krakonošova? Uvidíme příště :)
Hezkou dobrou, na dnešek jsem se opět nedospala, doufám to doženu zítra a zítra půjdu ven. Dneska mě najednou začala bolet žebra, podzimní úraz. I chůze je trochu problém. Nejspíš změna počasí opět.
Trixl

2 Hanka Hanka | 15. května 2012 v 21:50 | Reagovat

No - pobavila jsem se, sama sebou. Člověk nedělá strečink - o kterém ví, jak moc je důležitý.. pak je "tuhej".. a ještě se diví: čím to je, proboha, ty olověný nohy?? :-D

Jinak - intuici jsem si navykla poslouchat.. Obvykle má pravdu!

Sojka se mi moc líbila. I když mi rozhodně bude nevěrná s každým, kdo půjde okolo! 8-)
On ten les tady u nás je opravdu "živej".. Pořád plný lidí.. a já si začínám zvykat. Jsou to jen zvyklosti.. Les = liduprázdno..
No - ne každý. I sojky to vzaly na vědomí a nenamáhají si křídla někam letět, když se přiblíží člověk. Berou to - že les je společný.. A to je zas hezký, ne? :-)

3 Hanka Hanka | 15. května 2012 v 21:52 | Reagovat

Jinak - tak ať se rozhýbeš, Trix..
Jak mi sem nedávno psal RID - zatrénovat, když vše jde hladce - to zvládne každý. Ale když to dře - a stejně to dáš - to pak máš na co být hrdá!

4 Diny Diny | 16. května 2012 v 12:32 | Reagovat

Zdravím Hani, pročetla jsem si nové články, píšeš krásně, jak já to běhání taky miluju !!:) Přijď na diskuzi, opice, nešušni si všechno jen sem :))

5 Hanka Hanka | 16. května 2012 v 22:24 | Reagovat

To jsem potřebovala slyšet :-)
Z dob honeb na čarodějnice ve mně zůstal strach. Že jak se "rozepíšu" (a že jsem se už rozepsala, naposled, v kavárně).. tak že je otázka času, kdy zas někdo podotkne, že jsem na chatu moc prostorově výrazná.. a že se mu to zajídá.
Nechci to zas číst - a hlavně nechci další komunitu dělit na dva tábory.
Tak jsem - v rámci vcítění.. si řekla "brzdi, Hani" .. A šla psát chvíli sem ;-)

6 Diny Diny | 17. května 2012 v 17:44 | Reagovat

Víš, na tohle kašli, nějaké honby... navíc holky jsou v diskuzi super, tam se nesoupeří v ničem, ani v tom běhu ne, jsme tam kámošky se stejnou vášní - nemůže tě tam nikdo pranýřovat za to, jak často píšeš, o čem píšeš a jakým stylem. Oni takové vážně nejsou. To není konkurenční prostředí - jako tam kdesi, kde víme obě o co šlo :)))

Takže piš kočí, potřebujem tahouna a ty to umíš, chci tě taaam :) Zítra, když nenařídím budík, kterýmu vyhasla baterka, vybíhám v pět ráno:)) Dnes jsem jaksi zaspala, no jo, blondýna:))

7 Hanka Hanka | 17. května 2012 v 17:57 | Reagovat

Měla jsem taky ten dojem, holky mi přijdou všechny neuvěřitelně fajn. To byla super konstelace, jací se tam sešli lidi, v kavárničce!
Ale tím spíš jsem nechtěla, aby se mi to tam nějak zkazilo 8-)

Co se běhu týká - já jdu proti svým zvykům - právě teď! Napíšu článek.. A večer zajdu dočíst kavárničku ;-)

8 Zuza777 Zuza777 | 20. května 2012 v 21:56 | Reagovat

Hani,
český národ se dělí na ty, kteří považují sojku z Krakonoše za bonzačku a na ty, kteří jí fandí. To je moje soukromé dělení (patřím do té druhé kategorie). O každé skupině do něco vypovídá :-)
A na BC Tě čekáme :-)

9 Hanka Hanka | 27. května 2012 v 8:17 | Reagovat

Taky patřím do druhé skupiny. Sojka je prima. Podle mne chrání les a jeho obyvatele. Zatímco oni si jen tak vegetí - ona nelituje vlastního času a námahy. Hlídá a upozorňuje ostatní, že se blíží vetřelec.
Pokud - ovšem není "městská", domestikovaná, jako ta "moje". Ta už člověka jako vetřelce nebere.. což mi ale připadá milý. Vždyť jsme taky součást přírody - ač na to zdálky (někteří ani zblízka) nevypadáme.. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama