14. květen 2012 - pondělí

14. května 2012 v 13:25 | Hanka |  Trénink
Už když jsem psala poslední větu minulého článku ("nebylo posvícení dnes, bude zítra") mi napadlo: co to píšeš za nesmysly? Tak samozřejmě - že ani dnes posvícení nebylo. Nakonec je to jasný, když je pondělí! Úžasný

Začátek dne ovlivnil fakt, že ačkoli už jsem měla sedět ve své nové kanceláři, večer mi volali, že kancelář je pro mne sice připravená - ovšem až na počítače, které přivezou ve středu. Tak ať si vezmu "home office". Proto jsem ráno vyběhla později, než to bude v pracovní den obvyklé. Sice tak, abych byla včas na svém místě za pracovním stolem - ale s časovou rezervou v rukávu, kterou ušetřím na oblékání, malování a cestu do práce..
Na doma mi stačí legíny, triko, lehký krém, upravit obočí a výživnou tyčinku na rty :-)
To mám po sprše v pěti minutách. A taky jo, přesně v devět už jsem seděla u compu..

Ale nepředbíjme. Je ráno, vybíhám směr "trať". Blížím se lesem k dráze - a už zdálky tam vidím někoho stát!
Ježíši, to snad ne, vypadá to, že strečuje! Teď jde o jedno: je to "před" a nebo "po"??
Super - kolem nohou mu běhá pes. Tak snad jen venčí a trochu se u toho protáhl, vypadá - že se sbírá a jde..
Neee...!! Nejde! On pokračuje ve cvicích! Chjooo..
Ne, ne! Dnes se neotočím! Běžím tam - a uvidíme.

Proběhla jsem okolo člověka a jeho psa (s myšlenkou "je to RID, není to RID?") - a šup na trať. Po pár krocích štěkot - pejsek se hrne za mnou. Asi na mne křičí: "to je NAŠE dráha!!" Jak se ukázalo později - přesně tak to bylo. Byla jejich. Nerozhodný

Pro tuhle chvíli ho ale pán odvolal - a já tedy běžím dál. A uvažuju nad tím, že když už "jsou tu lidi" - aspoň je to vzpruha. Člověk (nejen běžec) - když se někdo dívá (nebo nedívá, ale MOHL by) .. prostě člověk má-li obecenstvo, tak má taky automaticky snahu o lepší výkon. Všimli jste si?
A že to dnes teda potřebuju! Vzpruhu. Už když jsem nahoře psala "vybíhám směr trať", váhala jsem, zda není poctivé doplnit omluvu - že tomu tak dnes vůbec říkám. Fakt se mi neběželo dobře!

Kde je ten pružný lehký krok, kterým jsem si to tu brázdila hned napoprvé, po dlouhém běžeckém "nic"??
Teď, když už běhám pár dní - nemělo by to být ještě lepší?? Noo.. mělo-nemělo, prostě nebylo.
Připadám si jak kachna, těžký krok, žádná radost teda. Jasně, že jsem to hned "zpracovala", jak to mám ve zvyku. Ve stylu: jo jo.. tak to v životě sportovce chodí, Hani. Některé chvíle jsou určené k tomu, prostě je překonat a běžet dál.. Dokud se ta lehkost - a tedy i radost zase nevrátí. Pak můžeš přestat s překonáváním - a zase si chvíli užívat. Střídá se to, to je normálka - vždyť víš.

Až potud dobrý. Takže běžím a překonávám... olověný nohy... ale já běžím. Nebo "běžím", prostě něco takovýho.. A hele - zdá se mi to? Možná je to o chloupek lepší, každých dalších pár metrů. Jestli bude čas trochu to protáhnout.. Dávám pár svých oblíbených sedmivteřinovek (sprint 7sec viz blog o ultralehkém běhu). Samozřejmě, že na odvrácené straně dráhy. Na té straně "kolem "člověka" přichází v úvahu jedině lehký neutrální klus. Se nebudu předvádět, že jo :-)
Co?? No tak dobře! Tak jo, "nenápadná" snaha prodloužit krok a dodat trochu té chybějící lehkosti tomu dnešnímu šmajdání - tam taky je. Podle mých pocitů víceméně marná Smějící se

No nevadí. Hlavně že jsem na dráze a běžím. Tedy "překonávám".
JENŽE: dobíhám třetí kolečko, pán jde k lavičce a místo aby vzal bundu a šel domů, ještě si něco sundává - a vybíhá na dráhu přede mne! Je jasný, že za chvíli mi bude dýchat na záda. Neboť to stopro oběhne rychleji.
Tak nic, kamarádko, teď vpravo - a cestička k domovu! Dneska - teda taky ne :-(
Nebreč! Nakonec - on tady byl první.

Možná, že přesně tolik jsem právě dnes měla běžet, utěšuju se. Ale stejně mne to mrzí..
Hlavně proto, že mi je jasný, že on s tím ani příště problém mít nebude. I když přijdu první já. To mám z toho, že jsem ta plachá S vyplazeným jazykem Probíhám lesními pěšinkami na cestě zpátky, eviduju hlídku městské policie (teda - máme to tady opravdu bezpečný kus "divoké" přírody) - a už jsem skoro u domu. Ani se nedivím, že je to dnes až do konce zabitý. Na ten malý kopeček, co vždy cestou domů bujně vyběhnu - se přede mne "řadí" paní s velkým psem, takže zas nic.
Co - nic?? Tak počkej, až projdou! Hmm.. některé "závady" na růžovém ránu jde vyřešit snadněji. Počkám si - a vybíhám si teda ten "svůj" kopeček. Nevím, zda přímo "bujně", ale no - co už.. Aspoň s potěšením, že vůbec :-)

Doma sprcha, na snídani mám víc času, než jsem čekala (jo, mohla jsem ještě chvíli kroužit na dráze)..
A do práce. Tedy - k domácímu pracovnímu stolu.

Tož tak - ke dnešku.

A teď otázka do pléna: byl jsi to ty, RIDe, s tím malým černým pejskem dneska?
Pokud ano: chodíš běhat v tuhle dobu pravidelně? To by bylo prima, víš? Já totiž budu chodit dřív, v běžný den. To bychom se pak "nesráželi". Jak jsem už psala - mne víc baví osamělý běh.
Což není nic proti tobě ani nikomu. Chci se ponořit do sebe, přemýšlet si o čem potřebuju, vnímat, jak mi to běží.. a tak. V tom mne něčí "společnost" jednoduše ruší. Nic proti pozdravení se s kolegou sportovcem po cestách..
.. ale jinak se moc ráda domluvím - jak se sobě co nejlépe vyhneme Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Trixl Trixl | 14. května 2012 v 16:41 | Reagovat

Človíčku jestli ty se nebudeš muset naučit ponořit se do sebe i ve více lidech na trati 8-)
Když já mám někoho potkat, tak zrychlím, snažím se vylepšit techniku a nefunět, i kdybych měla v tu chvíli chcípnout :-D a reaguju tak i na auta jedoucí proti O_O
V tom bazénu to bylo snazší a poslední rok jsem měla i dráhu a trenéra jen pro sebe.
Trixl

2 Hanka Hanka | 14. května 2012 v 17:01 | Reagovat

Nepochybně budu muset.
Protože jinak, vyhovět zcela té své povaze sportovního poustevníka - to bych se musela odstěhovat ještě jednou.. někam do Boubínského pralesa :D
Tvoje reakce na obecenstvo - jo, to koresponduje. Přiznala jsem, že také pozoruji u sebe drobné odchylky ve stylu - když běžím okolo někoho.. ;-)

3 RID RID | 14. května 2012 v 17:22 | Reagovat

Ahoj, Hani. Já to určitě nebyl, ve všední dny obvykle do lesa běhat nechodím, stačí mi běhat do práce a zpátky :-) Jen občas lesem proběhnu, když dávám ráno dceru do jeslí. Pejska také nemám. Jak vypadám je možné najít na mé profilu na http://www.behej.com/users/show-profile/id_users_profile/21553-rid

Na Tvé dráze jsem se byl podívat včera odpoledne. Když jsem to tam viděl, až mne píchlo u srdce: takhle hrozně nechat zpustnout původně asi dost fajnový atletický stadion (i se zbytky sektorů) je těžký hřích! V TJ Slovan by se nad sebou asi měli zamyslet.

Jinak dráhu máš pěknou, jen délka je skutečně nějak nestandardní, podle mé GPS 350 m. Škvára mi trochu nostalgicky připomněla mládí, kdy jsem trénoval na dráze hasičského stadionu kdesi v Podkrkonoší. Dnes jsem už ale zhýčkaný dráhami s umělým povrchem. Takže neboj, nebudu Ti určitě lézt do zelí :-)

Včera večer jsem ještě byl s dětmi na novém dopravním hřišti u ZŠ Glowackého a mají tam u školy také malý ovál (250 m?) se dvěma dráhami s umělým povrchem, na můj vkus ale až moc měkkým. Nějaký pán si tam už klusal. Někdy to tam budu muset zajít také vyzkoušet.

Co se překonávání se týká, to má občas každý z nás. Beru to tak, že není žádné hrdinství odtrénovat, když jde všechno jak po másle. Ale když to dře a jde se jen na morál, to jsou ty tréninky, které Tě nejvíc posouvají. Ne fyzicky, ale duševně. Při závodech to pak člověk ocení.

Tak ať Ti to i dál pěkně běhá, a hlavně si to užívej!

4 Hanka Hanka | 14. května 2012 v 19:37 | Reagovat

[RID] No díky! Tedy, za změření :-)
Říkala jsem si, že to by chtělo VĚDĚT - ne odhadovat. Děkuji za iniciativu!
To jsem moc ráda, že zas budu mít statistiku. Koukala jsem na tvůj profil - tak máš naběháno asi desetkrát víc  :-)
Já měla, než jsem běžela první desítku loni v září, 295 km. Dál jsem to musela dopočítat (neboť můj profil z "behej" zmizel.. asi to tam občas čistí od zbytečného neřádstva a náplav :-( ..
No - tak je to teď pouhých 396km.
Měla bych to příští trénink aspoň už zarovnat! Aspoň abych měla "4" na začátku, jako ty :-D
Myslím, že ty "pocitové" půlhoďky po cca 2 - 3 km už fakticky stačily!
(vypadá to, že jsem se právě zdravě naštvala. Prima, to se hodí!)

Máš jednoznačně pravdu: za "vytrvej, když to dře" - je odměna. To se můžu vrátit i do svojí historie. Docela ráda jsem si ji připoměla: http://hanky-bezecky.blog.cz/1110/29-rijna-2011-sobota
Tak snad když půjdu zítra dřív, budu mít dráhu pro sebe a bude čas, aby mohla přijít. Ta chvíle, kdy se to "zlomí". Ach, ta je krásná!
Vzpomínám si - obvykle přicházela kolem čtvrtého kilometru - olověné nohy jako kouzlem ty tam - a ... Jsem víla!
Nic nevážím - takže se vznáším nad zemí.. :-P

5 RID RID | 14. května 2012 v 22:25 | Reagovat

Na naběhaných km až tak nezáleží (ve skutečnosti jich mám o něco víc než v tom profilu, jen jsou v papírových tréninkových denících, které jsem líný přepisovat do počítače), když Tě to baví, tak ty už přijdou časem samy. Hlavní je, pořádně si to užívat! Měj se moc fajn.

6 Hanka Hanka | 14. května 2012 v 22:39 | Reagovat

Dík! No - udělám s tím, co půjde. Mám dalekosáhlé plány. Jestli jsem opravdu po babičce (jak mi vždy říkali) tak jsem tak cca v polovině životní trasy 8-)
A vlastně i tenhle blog jsem začala psát, když mi dcerka řekla, že to vyprávění o závodech a trénincích je škoda poztrácet po mailech..
A až tedy poběžím maraton ještě v devadesáti, jak říkám - že to bude prima podívat se, jak to všechno začalo - a "prolistovat" staré fotky.. :-D

A ty jsi moc fajn kluk, fakt. Jen další důkaz toho, že sportovci jsou obvykle prima lidi.
Ty se měj teda stejně - a hodně radosti z dětí. Mají štístko, kam se narodily vaše děti. Nejspíš je vedete taky ke sportu - což já tvrdím, že je absolutně nejlepší příprava na život. Člověk umí prohrát, zatnout zuby, když to zrovna nejde.. Taky ví, že po prvním tréninku se nestane hned mistrem světa - no .. samý užitečný věci, co se v životě hodí ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama