1. listopad 2011 - úterý

1. listopadu 2011 v 21:25 | Hanka |  Trénink

Trénink v terénu!

Jsem na cestách. Můj tatínek se ošklivě nachladil - a tak jsme ho do podhůří Krkonoš, odkud pocházím - zajeli zkontrolovat. Dnes jsem tedy běhala v lese, kde jsem de facto vyrostla. Kterépak děvče jednou o Velikonocích chlapci nevyšukali pomlázkou, protože na tu borovici za ní nepolezou..?? Fakt nevím, proč mi příští rok naši zakázali utéct do lesa - když se to tak osvědčilo :-)

Už jsem skoro zapomněla, jak hluboko v lese krásně voní vzduch. Jezdíme sem sice pravidelně každý poslední víkend v měsíci .. ale na procházky v lese nenacházím čas. Když tu jsem, chci ho strávit s rodinou. Dnes do ní už počítám i tatínkovu přítelkyni. Říkáme jí "babičko" .. a jsme moc rádi, že ji máme. Jsme klidnější, že taťka není sám, když maminka tu už není..

Přemýšlela jsem, jakou trasu vyberu, pro dnešní den s tak pěkným datem - a nakonec si zvolila pěkný úsek lesní cesty, vedoucí zhruba po vrstevnici..
A běhala ho sem a tam.. Smějící se

Vím, že budete vrtět hlavou, někteří. Ale už jsem vám říkala: život mám pestrý dost - a tak si svým stylem tréninku dodávám tu příjemnou trochu jednotvárnosti - která mi to vyrovnává Úžasný

Poslední dva dny mi zase trochu "loupe" v levé noze. Takže - abych taky napsala něco o běhu: přišla jsem na zajímavou věc: ty rychlé úseky "to" zlepšují! Je třeba na to myslet - a neulevovat si!

Děláme to asi všichni, automaticky. Někde něco píchne.. a my na tu stranu instinktivně nedošlapujeme naplno. V případě, že nejde o skutečné zranění, je to myslím špatně. Zjistila jsem to dnes náhodou, když jsem se vyhýbala kořenům. Odrazila jsem se "omylem" z levé - aniž bych ji "šetřila".. a nejen že se nic nestalo: bylo to lepší! Takže jsem se na to zaměřila, hlavně v rychlých úsecích: odrazit se z levé nohy stejně silně, jako z pravé.

A skutečně to bylo mnohem lepší. Na konci tréninku už jsem v levé skoro žádnou slabost necítila.
To je děsný - my si to snad sami pěstujeme, ty handicapy!

Běhala jsem 65 minut - píšu si tedy 8 km, běžela jsem zhruba stejně rychle, jako vždy. I když terénem to chtělo trochu víc energie. Ale nebyl problém. A bude to lepší, věřím. Už je. Tyhle poslední dny se mi opravdu běhá nějak lépe. Zdá se, že o trochu víc síly už k dispozici mám :-)

Potřebuju ještě nějaký další čas systematické, promyšlené zátěže.. abych měla na čem stavět dál.

Jak promyšlené? No .. běhám teď mnohem víc pocitově - ale pro jistotu bych si ráda "zalaborovala". Myslím tím nechat si změřit laktátový práh - a pak si dát pár tréninků, kdy nechám pípat sporttester, abych se naučila rozeznat správnou rychlost sama. Čtu moc zajímavou knihu - nakonec i to o ultralehkém běhu mám odsud.

S některými dalšími "objevy" z ní - se ráda rozdělím v příštích článcích, s uvedením zdroje, samozřejmě ;-)
Tak, dnes už jen zvolám s trenérem Pavlem: Běhu zdar! Usmívající se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marcel Marcel | 2. listopadu 2011 v 15:38 | Reagovat

..s tím podvědomým šetřením se a "samovytvářením" si bolístek máš naprostou pravdu, Hani..mám podobné zkušenosti, ikdyž momentálně z jiných sportů..pokud se mi podaří bolestivé místo cvičením řádně prokrvit a odbourat psychický blok, jakoby se po "zranění" země slehla..ale přijdu pak domů a je tam najednou -potvůrka- zase.. :-x

2 Hanka Hanka | 2. listopadu 2011 v 17:44 | Reagovat

[Marcel] No přesně - je to psychika, potvůrka! Je třeba být ve střehu a nedat jí prostor ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama