O běhu v sobě, o sobě v běhu, o cestách a o brabencích..

6. října 2011 v 3:42 | Hanka |  Vyprávění
Abych trochu vysvětlila toto
mírně potrhle znějící motto :-)

Jak víte, všechno to začalo registrací na běh Nike Run Prague 3.9.2011. A já tedy začala trénovat, abych si neuřízla ostudu, když třeba ani nedoběhnu. Ani jsem nevěděla jak a najednou se mi to běhání překlopilo z recese - do čisté radosti ze sportu. To je vysvětlení první poloviny věty. Čtete-li pozorně, tak už to víte: budu-li chtít vyprávět o běhu v sobě, bude to jiné vyprávění - než o sobě v běhu.

V prvním případě budu mluvit o tom, jaká je to radost, vnímat své tělo v pohybu. Sledovat s radostí, jak se učí rytmu - a běhá stále lépe, efektivněji. Jak mu přibývá síla. A také - že jsem si nikdy v životě tak neužívala chůzi, jako co běhám. Jdu z tréninku, vznáším se centimetr nad chodníkem a usmívám se od ucha k uchu, nadopovaná endorfiny. A zdravím všechny cizí lidi, co potkám. Je mi tak blaze - že nedokážu okolo nich projít mlčky. Můj pozdrav je jako bych je pohladila. Slova jsou sice obyčejná, ale tónem hlasu rozdám trochu své radosti. A proč ne? Mně ani kousek neubude. Vlastně přesně naopak ;-)

Ve druhém případě budu vyprávět o závodění. O sobě v běhu. O tom, jak se původně velmi plaché děvče vydává samo na cesty, seznamuje se s cizími lidmi - a staví se na start závodů, o kterých předem ví, že je nevyhraje.
I o tom, jak ji hřeje, když vidí své děti dívat se na ni s pýchou.

Co máme dál? Předposlední část motta, ta o cestách..
Nabízí se vysvětlení už podané, viďte? Cesty na závody, zážitky odtud - a osobitý kolorit každého z nich. No ano. Vždyť právě tohle vyprávění stálo u zrodu blogu. Psala jsem o tom dcerce maily a ji napadlo, že je škoda, aby to veselé vyprávění zůstalo takhle poztrácené ve zprávách. Až prý v devadesáti poběžím neví kolikátý závod, že bude prima mít někde vše od počátku sepsané :-D

Bylo by to dostatečné, také na místě - ale není to tak. Tyhle cesty nemyslím.

Nebo spíše - nejenom. Myslím jiné - ty, jež naplní symbol (říkala jsem vám, jak mám ráda symboliku?)

Ale hlavně sem ještě potřebuju dostat ty brabence :-)) Nedávno jsem poznala jednu velice milou ženu. Zrovna se mi zavřely jedny dveře, které jsem nějakou dobu považovala za jistý vstup. Už jsem moudřejší - nebuším. V tu chvíli se otočím a rozhlédnu se - za jedny zavřené jsou vždy poblíž otevřené jiné. Vešla jsem jimi - a našla poklad.

Jednou jsme si povídaly. Ona mluvila o tom, jak je ráda, že se jí díky mně vrátil do života běh - že jsem ji pěkně vyprovokovala. A tenhle nápad s ženským běžeckým blogem - že je taky prima. Protože zná a čte nějaké mužské - ale jsou pro ni moc jednostranné: mluví se tam jen o výkonu.

No.. a já si díky té její poznámce vybavila vyprávění pana Wericha o králi, co pořád jen závodil. Řítil se krajinou - a život mu utíkal. Až jednoho dne se konečně zastavil (byla v tom žena! :-) .. a šel pěšky. Nemohl ani uvěřit, co má život krás. No - a tu je máme, brabence!

Hláška s kouskem moudra z pohádky - zní: ...a hele ho, brabenec!

Rychlost je opojná, ano.
A proto zmínka "o brabencích" v mottu nad každou stránkou připomíná, že jen o rychlosti život není.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | 9. února 2012 v 17:25 | Reagovat

Pěkně jsi to pojala i podala, Hanko. :-)

2 Hanka Hanka | 9. února 2012 v 19:19 | Reagovat

[1]: Dík, Jani :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama