Hančin trénink - každý den je první

9. října 2011 v 14:32 | Hanka |  Trénink
Než budu pokračovat deníkem, navážu ještě malý kousek textu na předchozí téma - neboť mne napadl dovětek.
Ale nechci ho doplnit do minulého článku. Ten, kdo ho už přečetl, znovu ho číst nebude a ještě by nakonec mohl o tuhle perlu přijít, že jo?
S vyplazeným jazykem

Berte to klidně jako další argument k mé propagaci tréninkových plánů!
Jak jsem totiž včera běžela svůj druhý noční trénink (o tom později), myslela jsem na kolegyňku běžkyni Fleur, co nedávno běžela a běžela.. až měla v nohách.. no tisíc mil to nebylo - ale stačilo i těch 13 km! Měla se tedy pak opravdu čím pochlubit! Ovšem - teď ji bolí koleno. A když něco bolí a to něco je navíc na některé dolní končetině, je to pro běh překážka. A co hůř, někdy na dlouho. Protože stará zranění mají nepříjemný zvyk se vracet a vracet.. A vracet.. ;-)

Ne, že já bych byla ta moudrá z nejmoudřejších! Jsem úplně stejná furiantka jako Fleurka. No kdo taky nakonec tady v té kotlině není, že? O kompak to napsal pan Ladislav Stroupežnický své líbezné dílko Naši furianti?? Takže - něco velmi podobného patří i do mé historie. Taky jsem v začátcích neodolala a zkoušela, na jakou metu dosáhnu. Mne pak rozbolelo levé tříslo :-D Souhlas, Jardo Jágre.. je to skutečně otravný!

Tak jak z toho ven (nejlépe ani ne dovnitř)? Jednoduše: mít tréninkový plán!
Takový, co má svůj smysl, cíl a logiku. Tedy - je nastavený přesně pro mne, mou kondici, váhu, věk i stav - tím myslím třeba těhulky. Pro tu chvíli, kdy se z běhny stává šlapka :-) Roztomilý, jak si hrajete se slovíčky, na baby-café :-)

Ale zpátky k věci. A to je má rada:
Tréninkový plán vás osvobodí od boje s furiantstvím!

Uběhli jsme, co jsme měli? OK - tak je konec tréninku! Nemusí nás honit, co řekneme kamarádům a rodině, jaký jsme to dnes strhli rekord! Udělali jsme, co jsme měli - přesně tohle stačí na pochvalu - a oprávněnou hrdost na sebe!

A abyste to měli celé na jednom místě - zopakuju k tomu to nejdůležitější, co jsem si vzala z rad mého trenéra. Beru je vážně - je to maratonský mistr, tedy člověk, co o tom asi něco ví! A co Pavel Baběrád přesně říká? Už jsem to tu psala: Nespěchejte! Tím se můžete v konečném důsledku zpomalit! Buď si přivodíte zbytečné zranění, když zatěžujete místa, co ještě nejsou na tuto zátěž připravená. Nebo zatěžujete zraněná místa, co ještě nejsou doléčená - a "zařídíte" si, že se zranění opakuje.

A totéž (trpělivost a nespěchat) - platí to i pro cíle. Když jsem se blížila ke svému prvnímu cíli, uběhnout 10 km závod Nike Run Prague, psala jsem trenérovi: a co budu dělat příští týden?? Že bych to "vzala" směr půlmaraton?

Víte, co mi odpověděl?
Jak chceš - ale podle mne by bylo lepší teď chvíli běhat tratě do 10 km a zlepšovat si výsledný čas. Až si budeš jistá, že líp už to nedáš - jdi dál. Vrtěla jsem se.. a říkala mu svá umanutá dětská "ale".. dokud neřekl jedno jedivé slovo - a já v tu chvíli hned věděla, že má pravdu. To slovo bylo: zpomalí tě to!

Jasně! Já ty větší kilometrové dávky, co je třeba na půlmaraton, už dnes taky uběhnu. Ale delší trasu - tu prostě uběhnu pomaleji. Takže si navyknu - běhat pomalu. A běhat dlouhé kilometry s opatrným dávkováním sil, abyste vydrželi celou štreku - to už vám vytvoří sakra návyk!

Takže - všechno špatně, se zbytečným spěchem. Někdy může být výsledek i to, že s během skončíte. A to by byla škoda největší! Kromě toho - jelikož je to ženský běžecký blog a já předpokládám, že nejvíc ho čtou holky: zkoušet, která dál dočůrá - to snad není naše disciplína, né? ;-)

Nebo.. když už jsem mluvila o furiantech, kdo zná ten příběh - ten ví, že je to až úsměvně hloupé, jak se tam ti pantátové na sebe kasají. Máte úplně chuť jim říct: ale no tak, pantáto, neblbněte!
Takže to říkám tady, upravené pro tento víceméně "ženský" blog: ale no tak, paňmámo - neblbněte! :-D

V každém případě, když už mluvím o paňmámách: pokud tohle čte nějaká mamima, současná i budoucí - s potěšením doporučuju fórum "Běžíme spolu!" na baby-cafe.cz - viz mé oblíbené odkazy. Milé místo, vonící kávou a miminky, velmi přívětivě vítající i nové příchozí (a to zase není všude pravidlem!). Kromě téhle zajímavé diskuze je celý web nabitý zkušenostmi, zážitky a praktickými tipy okolo rodičovství. Zajděte.

A já se teď vrátím k nadpisu svého článku. Proč - každý den je první?
Je to moje oblíbené úsloví: tento den je první den zbytku tvého života!

Jakkoli je to dobré motto pro život obecně, protože vede k okřídlenému "carpe diem", kterým nám něco napovídají moudří z hlubin staletí - já ho teď raději cíleně převedu na trénink - a zopakuju něco z minulého článku: neohlížejte se, co bylo - bylo. Nenahrazujte, co jste zmeškali. Dnes prostě udělejte, co máte.

I kdyby to byl volný den! I ty mají v tréninku svoje místo. V ty dny si tělo usazuje, uklízí, stabilizuje. A je to až ohromující, jak! Já třeba měla v září docela dost výpadek. Chřipka protiva - a tak trénink téměř nic. Uběhlo už pěkných pár dnů.. a já s úžasem zjistila, že svaly na nohách se mi pořád dál - tak nějak "prokreslují"!

Fakt, viděla jsem na vlastní oči - jaký dlouhý to má "dojezd"! A tímhle objevem - i ten výpadek k něčemu byl. Takže pokud vám něco nevyšlo a nesplnila se kolonka v plánu a dnes je naschvál na řadě volný den - tak dejte volný den! Já trénovala z nuly pouhé dva měsíce, pak výpadek tři nedele - a tělo pořád ještě z natrénovavých dávek čerpalo! Když to může "dojíždět" tři neděle - tak dva-tři dny určitě taky! :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marcel Marcel | 9. října 2011 v 16:41 | Reagovat

..tady si dovolím poznamenat -ač mi až teď konečně docvaklo, že nejsem žena a vlastně ani nemám co "nabídnout"-, že volné dny a správný relax jsou možná i důležitější, než ty samotné tréninkové..stejně tak i správná strava..ale k tomu všemu se jistě ještě časem dostaneme..už mlčím.. :-x

2 Hanka Hanka | 9. října 2011 v 16:47 | Reagovat

[1]: Jo, to mi trenér taky říkal.
Jo, dostaneme!
Ne - nevadí, že nejsi žena. Klidně mluv, kecko. Vím, že máš co ;-)

3 Marcel Marcel | 9. října 2011 v 17:41 | Reagovat

..jó trenér..škoda, že jsem žádného vlastně nikdy neměl (kromě žákovských let)..ušetřil bych si všechny ty důsledky omylů a pokusů.. :-D
..hm..nemáte-li jej také, buďte šťastni, že máte možnost číst tyto články..čtěte a řiďte se jimi bedlivě, opravdu vám mnoho dají.. ;-)

4 fleur fleur | 9. října 2011 v 21:40 | Reagovat

Hani, krásně jsi to napsala! já tu teď sedím s bolavým kolenem a nadávám si, jakej jsem já to ale furiant.. :-(
A na tom tréninkovým plánu bude hodně pravdy, začnu znovu, od začátku a systematicky. Teď jenom počkat, až zranění odezní..

5 Trixl Trixl | 9. října 2011 v 23:20 | Reagovat

Hm, hm, hm budu muset, až se začnu měnit ze šlapky na běhnu, požádat o tréninkový plán. Ačkoli si říkám, že je to zbytečný :) že jsou mi proti srsti nějaké rovinky či co jsem to někde četla. Strečink mi taky nic neříká, posilování taky obcházím, volné dny bych zrušila (mám obavu že za dva dny se mi nebude třeba ani chtít) ... na procházky snad toho netřeba, ale na kole už jsem si ublížila špatným držením těla. Tak vytrestaná jsem a stejně se mi to a ono nechce :-?
Snad mi pomůže můj sen jak sice senior, ale nebudu vzadu :-D

6 Rosice Rosice | 10. října 2011 v 8:46 | Reagovat

Hanko, díky!
Tento článek trefil do černého. Možná jsi mě zachránila od zranění nebo ztráty motivace :) Začala jsem si pročítat stránky Tvého trenéra a je to fakt poučné. Určitě si z toho a i z Tvého psaní hodně vezmu. Ještě jednou díky...

7 Hanka Hanka | 10. října 2011 v 9:09 | Reagovat

[4]: Určitě, Fleur, to říkáš dobře! Doléčit, rozhodně. Dej tělu čas, jinak je to fakt jen "objednávka" dalších potíží.
Možná by nebyl od věci nějaký dobrý fyzioterapeut. Mrkni v okolí. Nejlíp na netu zjistit, o kom se dobře mluví.

8 Hanka Hanka | 10. října 2011 v 9:18 | Reagovat

[5]: Trixl - dobrý tréninkový plán - je udělaný PRO TEBE!  Nemusí každý hned trhat rekordy - a i tak může běhat trochu.. hmmm promyšleně? Za ty roky, co se běhá (a přemýšlí o tom) - tak se mnohé vymyslelo - a vyzkoušelo, že funguje. Věděli jste třeba, že intervalový trénink - který se ve světě používá dodnes - vymyslel náš pan Zátopek?
I když chápu, co říkáš (jsem hooodně stejná, moje potřeba svobody je nadstandardní).. Ale i když svoboda je fajn, nebýt ničím svázaná - jde o jednu důležitou věc:  KDYŽ UŽ do něčeho investuju úsilí - tak toho si zase vážím tak - že si přeju, aby výsledný efekt byl maximální, co jde. Aby jedna každá kapka potu mi přinesla dividendu. Ne že jsem ji hodila do kanálu.
Protože něco dělám špatně.
On je totiž běh neuvěřitelná věda - taky jsem neměla tušení. O laktátovém prahu, kyslíkovém pokrytí, o tom, co se děje se svalovými vlákny, když na ně aplikuju intervaly .. a mnoha jiných věcech.. Ovšem - když už to někdo vymyslel - a můžeš dokonce s menší námahou dosáhnout lepších výsledků - tak proč to nevyužít, že?
Za to malilinkatý kousek své absolutní svobody ráda obětuju.
I když - já ani nemám ten pocit, že bych o nějakou přišla, respektováním základních pravidel. Naopak - mám svobodu skončit, když jsem udělala, co mám - a nemuset se rozhodovat, jak velká dnes budu frajerka a kolik přidám.. ;-) :-D

9 Hanka Hanka | 10. října 2011 v 9:20 | Reagovat

[6]: Rosice, přesně o to mi šlo. Díky za zpětnou vazbu, že se mi to daří. Je to moc důležitý, pro člověka, co píše.
Když ví, že to má pro někoho dalšího užitek.

10 Jana Jana | E-mail | Web | 5. dubna 2016 v 22:39 | Reagovat

Také si vzpomínám na své běžecké začátky, největší problém mi dělal výběr bot. Na běhání jsem si oblíbila hlavně obuv Adidas a mám v merku už i eshop, kde se dají levně sehnat botky na běhání, viz web

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama