Běh městem Strakonice 21.8.2011

12. října 2011 v 21:09 | Hanka |  Závody
Tak tohle byl můj zcela první běžecký závod.
Našla jsem v tréninkovém plánu - 10.týden - neděle: silniční závod 5 km, nebo test.
Řekla jsem si - nejlepší test bude závod, to je jasný. Zašla jsem na net - a zadala úkol googlu: běžecký závod 21.8. Tak jsem se úplně poprvé dostala na stránky www.behy.cz. A tam jsem našla termínovku, která zareagovala, že má v sobě něco na 21.8. A byly to Strakonice :-)
A já si řekla: oká .. tak Strakonice.

A jela jsem tam. Sama, odvážná školačka. Žádný realizační tým ;-) Přijela jsem do cizího města, pozeptala se, kde je hrad Rumpál.. a..

No.. vlastně tomuhle předcházelo ještě trochu detektivní pátrání po kontaktu s organizátory. Na netu byl zapsán jako kontaktní osoba člověk, co mi sdělil, že on "s tím" nic nemá. Tak jsem volala městské kulturní středisko, kde mi docela složitě vyhledávali a dali (a že bez záruky) - kontakt na organizátora, pana Koubu... (taky vám hned naskakuje: Koubaáá!! .. z filmu Copak je to za vojáka??).. Ale to byl asi jediný zádrhel - od té chvíle už to bylo jen prima.

Pan Kouba se ukázal jako moc milý pán, vše mi vysvětlil - a ještě mne (přece už rozhodnutou přijet - proto jsem mu volala) - "lanařil": a přijeďte - všichni závodníci dostanou guláš a pivo.. a ještě bude tombola a vystoupení volkové skupiny!
Ujistila jsem ho, že se v neděli určitě uvidíme - a taky ano, viděli.

Přijela jsem, našla hrad Rumpál, zaparkovala - a vydala se po nádvoří. Prvně jsem se zeptala paní v galerii.. Kudy.. Nevěděla - ale poslala mne do muzea, kde by mohl vědět pán.. Ten taky nevěděl, ale velmi ochotně se mnou prohledal místní net. A nakonec mi dal mapku, kudy povede závod. To jsem byla nadšená - vždyť jsem přijela dřív právě proto - abych si trasu předem prošla. Abych věděla, kudy běžet, až mi všichni utečou ;-) Vyšla jsem na nádvoří - a vydala se po trase. Když jsem vycházela podloubím ven, paní z galerie na mne volala, že jsem právě minula pana Koubu. A tak jsem se vrátila - a ještě se seznámila s organizátorem.. dozvěděla se co a jak s registrací - a konečně se vydala po trase.

Byl nádherný, parný letní den. Vyšla jsem v šatičkách a pantoflích.. ušla asi sto metrů.. a zjistila, že to mne budou pěkně bolet nohy, než to ušlapu, ještě před závodem. A tak jsem se vrátila k autu, nazula svoje milované běžecké botky (asics nimbus 12) .. a vydala se znova "na trať. Pan Kouba, co se mezitím přesunul organizovat na tutéž silnici, na mne přátelsky volal, zda jsem se neztratila - a já že ne.. Banální, řeknete si .. ale šlo o to uvítání, ne? Když někam přijedete.. Trať byla doslova nádherná! Idylická. Přes kamenný můstek, kde dole v podhradí se pásly kozy, oslík a poník, pak přes lávku přes řeku.. městem a parkem okolo krásného altánku, pak okolo staveniště na pěší zónou, sídlištěm, po nábřeží - a zpátky na hrad.

Vešla jsem na nádvoří.. a procházela jím s čím dál větším úsměvem.. Protože hned u vchodu na mne volala paní z galerie, jestli jsem ještě chytla pana Koubu, ze dveří muzea na mne kýval pán, co mi našel mapku, po nádvoří šel pan Kouba a volal, zda už věřím, že se neztratím.. a jestli vím, kde zrychlit..

Já odpovídám, že snad na rovince - a on, že určitě radši z kopce.. A já pořád jdu, během těch hovorů, nezastavuju.. A připomíná mi to majitele idylické restaurace ve francouzském, nebo italském filmu. Víte, jak procházejí, na všechny strany se zdraví s hosty, všude prohodí pár milých slůvek.. ale vlastně se moc nezastavují - pořád dál brázdí tu klidnou vodu svého rybníčku.. A to mi pan Kouba už volá do zad: jen tak pro případ - rekord trati je..

Otáčím se a směju se, že rekord znát nepotřebuju - na něj určitě nezaútočím, vždyť jsem si právě šla projít trať, abych se neztratila, až mi všichni utečou! Jdu si to tady poprvé zkusit, pane Koubo :-D
Celý hovor pozoruje s úsměvem vokální skupina, co se rozehrává na jevišti a připojuje se s pozváním na večerní produkci po závodě. Odpovídám, že se těším - a vcházím do pěkné malé hospůdky, abych se schovala před vedrem. Dávám si nanuka - a užívám si ten pocit. Být velká. Samostatná :-)

Přijet do cizího města a za hodinu projít nádvořím místního hradu, kde mne každý člověk, kterého míjím - zdraví, jako bych tu žila léta. Seděla jsem pak chvíli v hospůdce a pozoruju "cvrkot". Moje oblíbená činnost. Jsem pozorovatel. Ne vlezlý, můj způsob je decentní, nenápadný, ale pozorný, zajímající se, nevtíravě.. Dívám se na lidi a odhaduju vztahy, z útržků vět domýšlím příběhy.. Taková moje zábava..
Byla tam babička, zaměstnaná v restauraci, vnouček, snacha, kamarádka. Šla z nich příjemná pohoda..

Je ještě čas, tak jdu do auta, nacházím co nejpohodlnější polohu na zadním sedadle - a blaženě usínám, asi na hodinu.. Pak mi pípá mobil: "vstávej Hani, jdeš závodit" ..

Tak vstávám, převlékám se ze šatiček do kraťásků a trika - a jdu se registrovat. Měli jste mne vidět, jak jsem si vykračovala. :-) Dostala jsem číslo 12. Připnula jsem si ho hrdě na prsa - a hurá na start. Stojím tam, závodníci přibývají, vesele mezi sebou hovoří.. Evidentně se znají, většinou. Já nemluvím s nikým, nikoho ze závodníků neznám.. Ale necítím se nepříjemně, kupodivu. Vtom ke mně přistupuje pán v zeleném triku - a povídá: promiňte, nechtěl bych obtěžovat, ale vy tu stojíte sama - a tak blaženě se usmíváte, jako byste věděla něco, co ostatní ne. To je nějaký způsob soustředění - jóga, nebo tak něco? To mne vážně pobavil - i potěšil.

Když vám to řekne někdo cizí, je to objektivnější, než kdybych vám řekla jen tak sama: byl to první závod - ale cítila jsem se na startu prima, uvolněně, žádná tréma, kterou jsem čekala..
Odpověděla jsem mu po pravdě: ne, ne - nic jako meditaci právě neprovozuju. Jen si to prostě užívám, že jsem přijela poprvé závodit :-) Pak se se mnou dává do řeči ještě mladá paní, co se svěřuje, že má malé miminko a běží poprvé od porodu. Zůstává stát vedle mne, takže startujeme spolu.

Chvíli v pelotonu, ještě okolo oslíka a poníka. Ale pak už se to roztrhalo. Rozdíl ve výkonnosti, no.. I maminka se mi ztratila. Byla jsem ale ráda. Je to závod - ne trénink. Každý běží za sebe - to je v pořádku.
Tak - ať vás nenapínám - výsledky:
trať: 3,5 km .. asi trochu delší - obíhali jsme staveniště
čas: 25:27
v kategorii "ženy-příchozí": počet startujících 15 .. moje umístění 10
absolutní výsledek: 1.kolo běželo 53 startujících - moje umístění 42

No .. tak asi tak. Nevím, jak to zhodnotíte vy - ale já byla spokojená.. na poprvé. V tom šíleném vedru - a do kopců, které v tréninku netrénuju. A jo - dostala jsem i ten guláš a pivo. Přiznávám, že nikdy - fakt NIKDY nepiju, když řídím. Alkohol nepiju vlastně skoro vůbec. Ale tohle pivo jsem si dala. Že jsem si ho tak poctivě vysloužila. Odjela jsem až pozdě večer, po koncertu, tombole (šiška salámu - malá domů) a vyhlášení vítězů.. Tak snad to bylo jen minimální promile.. Těsně před odchodem mne ještě potkal pán v zeleném triku - a moc litoval, že si nevšiml, kde sedím. Že prý mne celý večer hledá. Vyprávěl mi, že je tu s dcerou - a nakonec se zeptal, zda jsem rozvedená :-D

Asi že vdané paní nejezdí samy po běžeckých závodech.. No.. některé jo .. jak vidno :-)

Cesta domů nic moc.. z jihu na Prahu byla nedělní zácpa - ještě po desáté večer! Ale to už mi nemohlo ten pěkný den zkazit. Dojela jsem - a první závod mám v kabeli :-)

Tak snad jedině bych to mohla ještě trochu ilustrovat, obrazově. Musím ale ještě nastudovat, jak to tu funguje s galeriemi. Ty hezké fotky, co jsem nafotila (třeba oslík je úúúžasnej) - tak přidám, jakmile zjistím, jak...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Trixl Trixl | 12. října 2011 v 22:30 | Reagovat

Ježiš to je taaaak lákavě napsaný, že se těším až jednou :) pokud mě holky nechají odšlapat kousek štafety prý v květnu a potom mám v plánu turistiku tradiční Měřínskou padesátku v červnu a pak v září Praha. Plány jsou :)
Trixl

2 Almerka Almerka | E-mail | Web | 13. října 2011 v 10:55 | Reagovat

Parádní popis! Už se těším na další. A taky na ty fotky.

3 Trixl Trixl | 13. října 2011 v 11:23 | Reagovat

Fotky za Strakonic jsou bezva, ta závodnice č.12 je pěkná baba, ani se nedivím, že pán v zeleném tričku měl zájem :)
Trixl

4 Hanka Hanka | 13. října 2011 v 13:53 | Reagovat

[1]: Trixl, super, jen tak dál!
Plány nás táhnou. Hlavně jdi svým tempem, vždyť jde hlavně o zábavu..

Dneska, když jsem ráno běžela, tak jsem na tebe myslela.. Psala jsem v hlavě další článek.. a v jednu chvíli jsem tě tam jmenovala.. ;-)
Dobré "promoušn", co?  Teď budeš zvědavá a přijdeš si přečíst další článek.. :-D

5 Hanka Hanka | 13. října 2011 v 13:57 | Reagovat

[2]: Almerko, tak fotky už jsou tam.
Ještě zbývá vyprávění o dvou závodech. Nike Run Prague - ten je teď na řadě. Ten, kvůli kterému vše začalo.

A "slavné" Počernice - o kterých jsem se zmiňovala už víckrát. Neboť fakt stály za to!!

Mám v plánu další "závodění" - a to 18.října, 17.listopadu..

To abych měla o čem psát 8-)

6 Hanka Hanka | 13. října 2011 v 14:07 | Reagovat

[3]: Trixl, asi jsi viděla fota ještě bez popisků .. tak už jsem je doplnila..

Jinak - pán v zeleném triku.. No, na jednu stranu - dělá to vcelku dobře. Jednak že to nevzdává - a taky to, kde hledá. Sám je sportovní typ, běžec - a tak jezdí s dcerou po závodech.. a kouká se tam.. Jistě se k němu bude dobře hodit nějaká paní, co taky ráda běhá.. teda nějaká ta nezadaná.. ;-)

A jo - dík za kompliment.. Dostat ho celá zpocená po závodě, úplně "nahá" (= bez make-upu) .. a od ženský - to si rozhodně cením :-P

7 Trixl Trixl | 13. října 2011 v 18:17 | Reagovat

Jo tak to jsem na další článek dvojnásob zvědavá :) Fotky jsem viděla ještě ty malinký takže bez popisků.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama