Říjen 2011

29.října 2011 - sobota

29. října 2011 v 16:21 | Hanka |  Trénink
Dnes načínám takovou malou sérii nekonečna.. tedy běhů na 8 km (na dráze je to osmička naležato ;-) Osma je takové moje osobně oblíbené číslo, navíc je to "zarovnaných" 20 kol na dráze - a akorát mi to vyjde na zhruba hodinu ultralehkého běhu - tedy běhu s vloženými 7 vteřinovými intervaly sprintu. A ještě k tomu navrch - na týden mi to dá při tréninku 5x týdně zrovna těch 40 km, které jsou, jak jsem si všimla, na stránkách o běhu uváděny jako takový jeden z limitů: alespoň 40 km týdně alespoň 6 měsíců - a pak dál a něco víc...

Se vyblbnu, při hraní s těmi čísly, co?
Mnoo.. však jsem říkala už dříve - někomu dětská hravost vydrží dlouho S vyplazeným jazykem

Že začínám dnes? V sobotu, 29.den měsíce? Nepamatujete, co jsem tu už jednou psala? Každý den je první .. první den zbytku vašeho života - kdykoli je možné začít něco nového. Novou etapu - tréninku třeba ;-)

Vím, že jsem běžela už ve čtvrtek 8 km, taky s intervaly - ale to bylo 8km ne zcela plánovaně - potřebovala jsem se déle rozhýbávat... když jsem si ověřovala fakt, že jen vědět, jak moc důležitý je strečink - to nestačí :-))

Takže to nepočítám. To bylo, dejme tomu, nanečisto..

Probírala jsem s Pavlem Baběrádem, mým nejoblíběnějším trenérem (nejen proto, že je jediný, koho z trenérů běhu znám!).. co on na ultralehký běh? Dovolím si sem jeho slova zase citovat - protože mi přijdou tak obecně platná, že by mi přišlo sobecké nechávat si je jen pro sebe. Napsal mi:

Běhej podle svého gusta!! Ať se to jmenuje tak či onak - vždy to bude běh!

No není skvělej? Člověk je s ním svobodný (jé, jak důležité zrovna pro mne!!) .. protože on respektuje osobní nastavení každého, že mu třeba může vyhovovat něco jiného - a tak mu k tomu ponechává prostor. Neuzurpuje, nemyslí si, že jako mistr ví vše nejlíp, co musí být pro koho dobré a co by rozhodně měl dělat, jinak je to celé k ničemu. Už jste jistě někoho takového potkali, co uznává jen svou pravdu, svůj pohled.??

Tohle je tak jiné - a příjemné.. mít za trenéra tohohle člověka je jednoduše radost! A mne andělé milují, že mi ho přivedli do cesty - a to na první dobrou. Protože jsem oslovila jeho prvního a jediného - a prostě nebyl důvod hledat dál..

No .. a co mi napsal dál, co mne inspirovalo k tomu, co teď dělám? Tak to byla tahle slova:

Hele - když tě to baví - tedy i závodění, tak proč ne?? Samozřejmě, až se budeš chtít na něco konkrétního připravit s vidinou nejlepšího možného výsledku, tak potom bude třeba dát přednost přípravě před některými závody. To má však čas.

Uvědomila jsem si jednu věc: v souvislosti s tím, co jsem psala o "záblescích" pěkného běhu, které se mi (zřetelné) podařily po 333 naběhaných kilometrech (což vím díky svému pečlivě vedenému tréninkovému deníku zcela přesně!) Úžasný .. A samozřejmě díky obrazu běžkyně Heleny Poborské, kterou mi náhoda tak pěkně nastavila před oči: Já potřebuju nejdřív nabrat sílu!

Dokážu ty "záblesky" pěkného běhu tu a tam prodlužovat, ale ten "ráz", co mne dostává centimetr nad povrch po kterém běžím - a dává mi pocit vznášedla, ten pocit, že se země dotýkám na vzduchovém polštáři - ten má ovšem takovou malou drobnou podmínku: potřebujete na to určitou sílu! :-)

A tu ještě nemám.
Ne na to, aby mi vydržela po celou dobu. Je v tom totiž nutnost pružně, silně, přesně - a rychle (snad jen setinu vteřiny) - se odrazit ze špičky nohy - a přidat k tomu následný "výboj" energie z oblasti pánve. No.. a na trvalejší pohyb vpřed tímto způsobem - musí prostě některé moje svaly ještě trochu zpevnit ;-)

To je to Pavlovo "to má čas" .. aspoň to já si z toho vzala, tak jsem to pochopila. Že potřebuju mít základ, kondici, kterou za pár set naběhaných kilometrů ještě mít nemohu (zatím jen 414 - ke dnešku ;-)

On mi to o tom času a trpělivosti Pavel říká pořád dokola :-)
Snad mi to už konečně došlo, co tím myslí!
Je to ono, Pavle?? Smějící se

Takže - já teď pro sebe vidím jako ideální pravidelné, trpělivé dávky ultralehkého běhu, dostatečně dlouho - do té doby, kdy budu jasně cítit, že mi to dalo - co je třeba. Sílu, styl, výdrž, lehkost. V rámci mých osobních možností, samozřejmě.

Beru přitom v úvahu i zásadu, že dlouhodobý, stále stejný trénink chce oživit, aby vývoj kondice nestagnoval. Jenže zároveň si uvědomuju, že pro mne, individuálně je (i když asi nestandardně) - lepší právě ta jednotvárnost. To proto, že jsem takový hektický typ, s nadbytečnou porcí energie navíc, která mne, řečeno slovy klasika "žene z místa na místo". Proto naopak pro mne: je tohle přesně ono.
Rutina, rytmus, co postaví mé rtuťovitosti pevné mantinely - a dodá mi jistý řád a vnitřní klid. Ukotvit potřebuju! Tak to teď cítím - jako nejlepší pro sebe.

A co k tomu říká klasik? Ale vždyť víte: běhej podle svého gusta!!
Takže tak. Rozhodnuto :-)

Mimochodem, lidi - ty vložené sedmisekundové intervaly jsou vážně fajn! Aspoň mně tedy vyhovuje tenhle trénink velice! Co je na nich skvělé: neberou sílu, uprostřed tréninku. Naopak - dodávají ji!

Nevím, čím to, jistě je na to nějaké vědecké vysvětlení - prostě jen vím, že je to tak. Dokonce to funguje i plošně: když běžím a cítím únavu, těžké nohy - mírně zrychlím (jen lehce!) - a ono je to evidentně lepší! Samozřejmě, po sedmivteřinových intervalech rychlého běhu je efekt ten samý.

Asi nejjednodušší vyjádření tého zkušenosti by bylo toto:
Jsi unavený?? Běž rychleji! :-)

Běh Hostivaří - 18.10.2011

28. října 2011 v 15:39 | Hanka |  Závody
Tak - tenhle byl zatím poslední.
A jak ho napíšu.. budu "dotažená" .. Tedy tady v blogu, s tématy :-)

Je "akademický" .. tedy pořádaný KTV PřF UK Praha. Takže i běžci senioři byli rozděleni na seniory akademiky a neakademiky ;-) Běží se hostivařským lesoparkem - a v decentním popisu stálo: tratě vedou hostivařským lesoparkem a mají jen malé převýšení.. tssss - malé, joo? Jak jen tohle slovo je relativní pojem! Vidím jeho hodnotu jako výrazně individuální. Taky jsou zde lidi, co se zadýchají už na malé nakloněné rovince - natož na stometrovém úseku, co vede doopravdy "nahoru"! Smějící se

Druhá věc - pokud jedete autem - tedy jednoduše nevystoupíte na stanici Řepčická - docela vás zmate údaj, že start je za marketem Lidl. Při cestě z Prahy totiž narazíte v Hostivaři nejprve na Lidl - kde závod nestartuje. Jsou tam Lidly dva totiž!

No nic.. nakonec jsem stála u prezentačního stolku .. a jak jsem psala v minulém článku, ptala se, zda je volné číslo 12 (pamatujete, Valentino Rossi :-)) ... nebylo - ale uspokojili mne 112


jenže ... jak jsem počítala s tím, že to tam budu hledat (předvídavé!) .. byla jsem na místě brzy. A tak jsem po vzoru ostatních profíků .. vyběhla na trasu.. si to proběhnout. A na tom "mírném převýšení" jsem si vyčerpala polovinu sil :-))

To jsem ale tady na startu ještě netušila..


Na tenhle závod jsem udělala "přípravu" .. ve spolupráci s tréninkovým deníkem. Našla jsem záznam z tréninku intervalů .. bylo to 5x600 .. to se hodilo, protože Hostivař měla 2,8 km. Tenkrát na tom tréninku jsem si změřila čas na posledním 600 m úseku .. a tuhle rychlost jsem vzala za základ - a vypočítala, že jakýkoli čas pod 17 minut - bude v Hostivaři můj úspěch. Pro úplnost - rekord trati je deset minut ;-)

No - nebudu vás napínat. Můj čas je 17:52 .. možno ověřit na www.behy.cz - výsledky závodů. Běžela jsem tři kola (a tedy třikrát ten kopec :-)) .. místo dvě.. No - chybami se člověk učí. Na nějaké frajerské "zaběhnutí" si okruhu ještě před závodem - to teda nemám ještě. Ale beru to tak, že bych asi na čas pod 17 minut měla, pokud bych běžela jen dvě kola - a to beru jako dobrý výsledek. S ohledem na to, že čas, že kterého jsem vycházela - byl z tréninku na rovné dráze - a byly to intervaly, prokládané 2 minutami meziklusů..

A něco pěkného tady odsud? Jak prima je běžecký národ obecně. Běžela jsem závodní kola - a tu mne dohnali asi čtyři kolegové. Běžci muži - startovali až půlhodiny po nás. A tihle pánové si prostě vyrazili na trať - taky si ji před závodem "proběhnout" - a evidentně na tohle frajerské kolo měli - na rozdíl ode mne :-)

Nicméně - oni mne jen beze slova povýšeně nepředběhli - přesně naopak: "rozprostřeli" se okolo mne - a podarovali mne pár povzbudivými slovy. Jako že klid, v pohodě, dávej.. Poděkovala jsem za podporu - a přidala poznámku, že běhám teprv od června, tak to za moc nestojí ještě.. A oni že nevadí, všichni jsme nějak začínali - a neboj, druhé kolo teprv rozhodne - někdo vzdá.. a hele - tamhleta před tebou - to je už běžkyně - jsi za ní kousek, to není špatný!

S těmi laskavými slovy a lidmi okolo - se mi běželo najednou lehčeji!

Vrátila jsem jim to později u cíle. Muži běželi čtyři kola.. stála jsem tam a povzbuzovala. Jediná, víceméně. Ačkoli jsem tam sama nestála. To mi přišlo zbytečně moc "akademické". Přijde mi, že ke sportu trochu povzbuzení patří - a lépe se cílově finišuje - než v absolutním tichu..

Myslela jsem u toho na vyprávění dcerky Saši, jak s přítelem Jirkou byli na závodě v Curychu - o atmosféře, co tam panuje, na závodech ironmana.. prý úplná vášeň, jak na fotbalovém stadionu.. Tedy.. aby to nevyznělo špatně - ona jistě panuje tady taky, třeba jinde. Nebo když prý dobíhaly ženy (u toho jsem nebyla :-) .. muži jim fandili pěkně. Já ale zažila úplné ticho při doběhu mužského závodu .. přerušené jen mým fanděním .. a to mi přišlo škoda.

Jinak pěkný závod. Jednu závodnici jsem předběhla - a dvě .. představte si - fakt vzdaly Mrkající

Běh okolo Europlantu - Počernice - 29.9.2011

27. října 2011 v 20:04 | Hanka |  Závody
Tak konečně Počernice Usmívající se

Jsem se jich naslibovala, že? Však teď cítím, jak jsem si hezky "zavařila"! Mám tím pádem na krku "echt" zodpovědnost - aby skutečnost nekulhala za promotion!

Tak prvně: o tomhle závodě jsem dopředu prohlašovala, že si tam jdu jen "závodně" zatrénovat. A že co se umístění týká - půjde o hezké poslední místo. Což se taky stalo! Přesto, nakonec jsem z tohoto závodu, od kterého jsem nečekala "lautr" nic - vytěžila mnoho. Jednak zážitků.. ale i něco pro svůj běh.

Vezmu to popořádku:

Teda.. skousnout jsem musela hezky...
Zaprášilo se - a byli pryč. Kdo? No kolegové závodníci! :-))

Ovšem.. na první pohled mi bylo jasné, že tu jde o nepoměr sil. Byli to evidentně staří matadoři, co běhají roky. Mluvili o "minule v Běchovicích" .. a i na postavách bylo vidět, že jsou jiná kategorie. Já zatím ještě zdaleka nejsem samá šlacha. A za druhé - téměř celé září jsem netrénovala.

Přesněji: 3.9. jsem běžela Nike Run, 6.9. trénink 6 km volně, 13.9. trénink 6 km volně. Dál nic - až závod Počernice. Z voleje.

Takže........ lehké to nebylo.
Bylo třeba zatnout zuby a běžet. Též okolo "milých" místních dětí, co volaly: "a blíží se úúúplně poslední závodník.. chi chi" ... A taky odpovídat policistům, co se ptali, jestli už je to konec - s politováním: "ne, ne, ještě mám jedno kolo" .. A vědět, že by rádi šli domů, ale musejí tam stát, kvůli mně :-/ Docela mne to drtilo. Nezdám se, ale jsem celkem plachý, velmi ohleduplný člověk, když na to přijde. Ale vzdát se - to absolutně nepřipadalo v úvahu! Naštěstí se náhle zjistilo, že jeden závodník přišel pozdě a ještě vyběhl na trať, si to zaběhnout - tak už tam jen kvůli mně nečekali. Hned se mi běželo líp!

Moc "hezký" byl i závěr mého běhu: jedno dítě šlo se svými neskutečně tlustými prarodiči domů (jako že dávno po závodě :-) ... a tu já kolem nich dobíhala poslední kolo.. a do zad mi krutě tepalo hlasité: "babíííí.. to onaaa tahle paníííí pořááád ještě běžííííííííí???"

Hmmm.. tak máte jasný obrázek, jo? Úžasný

No, nelze se jí divit, hlavince.. nezazlívám jí to. Ale byla to tvrdá škola, pro mé křehké sebevědomí. Trénovala jsem nakonec víc psychiku, než běh. Ono je to opravdu něco jiného, když si vyběhnu na svou dráhu, jsem tam sama, běžím si jak chci, v absolutní v pohodě.. stejně "rychle" jako tenhle závod - a přitom spokojená..

Na druhou stranu - právě takovéhle lekce ke sportu patří. Jakkoli jsem na začátku a mám "omluvu" pro začátečníka - rozhodně jsem to brala vážně - a vyšla z toho opět trochu víc zocelená. Za to úplný závěr byl pěkný, smířlivý: pochvala organizátorů, když jsem doběhla: "dobrý.. je to pod hodinu!". Čas jsem měla 56:06 - na dráze 7,5 km - vedoucí městem a terénem, s mými neoblíbenými kopci.

Vítězka Helena Poborská měla 29:56. V kategorii do 34 let, tedy. V mé kategorii - nad 45 let, jsem byla sedmá ze sedmi. A nejlepší ze "seniorek" běžela taky výborně: 32:31.. Tak snad jediné, co bych si mohla připsat - že v mužích - kde jsou časy vždy lepší, měl jeden závodník dokonce horší čas - 58:36.. Ovšem, byl o pět let starší.

Pojďme od toho. V každém případě, co se mne okouzlilo - to byli dva závodníci ve věku 85 a 87 let. S časem 1:18:39 a 1:27:46 Tím nenaznačuju, že tyhle jsem předběhla - já se jen skláním v úctě! MOHLI by sedět doma na kanapi - a nikdo by neřekl "popel" .. ale oni závodí!!

Než vám povím, co jsem tedy dál vytěžila - trochu fotodokumentace :-)
Jaké že bylo moje druhé náhodně přidělené startovní číslo? Tak podívejte:



Jasně - ne každý jste tu asi pilný čtenář od začátku. Tak úplně poprvé - na závodě ve Strakonicích jsem si vytáhla stejné!
Vypadá to, že budu muset chodit na prezentace vždy co nejdříve. Aby ještě byla dvanáctka :-)
Prozatím na dalším, zatím posledním, v Hostivaři - jsem si vzala 112, protože čísla do sta byly pro muže. Ale i tak jsem zůstala symbolicky u čísla 12. Dalo by se říct, že třikrát. A už je to tedy moje kmenové startovní číslo!
Něco jako má Jágr 68 a Valentino Rossi 46 Mrkající

Vůbec - tenhle závod měl milý kolorit. Hned od začátku. Když jsem přišla k prezentaci - lidi odtud chodili s bramborami - a já myslela, že to prostě pořadatelé spojili - závod s prodejem.. Europlant je šlechtitelská stanice na brambory. Já takhle poznávám zemi, prostřednictvím závodů :-)



A stolek prezentace vypadal takhle:


Mimochodem, číslo 11 později oblékla Helena Poborská, co za ženy běžela nejlépe.. a o které vám - taky později - ještě něco pěkného povím.

Teď jsme u prezentace. Kde se ukázalo, že brambory jsou pro závodníky! Startovné 30 kč - a pytel brambor k tomu. A ještě pěstitelské pokyny - kdybych je chtěla nasázet :-)



A co mi přišlo taky roztomilý - viděla jsem to poprvé - způsob značení trati. Ptala jsem se pořadatele, zda všichni trať znají (dělali dojem že se tam scházejí roky) .. nebo je značená. Abych se neztratila, až mi utečou :-)

Uklidnil mne tím, že za celou dobu, co to pořádají se jim ztratil jen jednou jeden závodník.. A to mistr ČR v orientačním běhu :-D .... Ovšem..... to jen proto, že ho policisti špatně "odbočili".

A víte, jak byla trať značená?
Moukou!! Polohrubou...


Není to roztomilý? Jako Jeníček a Mařenka, když si v lese sypali drobečky..
Ovšem - tohle je chytřejší. Mouku ptáčči nesezobou - a když, tak ne beze stopy. A pro pořadatele taky skvělá vychytávka. Mouku rozfouká vítr a smete déšť a oni nemusejí umývat komunikace od značení.

Říkala jsem si, až příště Jeníčka a Mařenku potkám - tak jim to poradím! Třeba až o nich budu číst někomu malému a voňavému, kdo mi bude říkat "babi" .. To budou rodiče Jeníčka a Mařenky koukat, že jsou děti doma už tentýž navečer - a bez perníku! A navíc se vzkazem od tety Hanky - že i když je v rodině zrovna těžko .. jistě se dá vymyslet jiné řešení, než nechávat děti v lese! S vyplazeným jazykem

Tak k Heleně Poborské. Zajímavé děvče. Úplně první, čím na sebe upozornila, nebyl profi způsob rozehřívání před závodem - nýbrž originální způsob rozehřívání před závodem: kojila totiž miminko. Chvíli za rohem budovy .. a nakonec za pochodu po dvorku. Usmála jsem se na ni a očima pohladila miminko - nepromluvila jsem. Nemám ráda vtěrky, co se na vás vrhnou, jako by kojené miminko byl veřejný majetek. Ale Helena je milé devče - promluvila na mne sama. Komentovala svou činnost takto: kojím ho takhle na poslední chvíli - aby pak byl hodnej - a já pak měla čas.. na běh!

A ta slova "na běh" ... ta vám řekla tak nějak zvláštně.. víte? Nějak - jak by řeklo děvče, pořád zamilované do manžela Luboše: kojím miminko - aby pak bylo hodné - a já pak měla čas .. na Luboše!
Přišlo mi, že mluví o běhu, jako by to byla milovaná osoba, ne činnost. Jen dojem - ale zaujalo mne to. Minimálně myslím, že má běh moc ráda. Když doběhla - šla se "rozklusnout" tím, že si to zaběhla znova. Vyhlašovalo se, že vyhrála - a ona byla někde na trati :-))

A to jsem ještě nevěděla, že jsem si od ní vzala ještě něco. Zjistila jsem to později. V sobotu, kdy měli malí požárníci na "mé" dráze závody .. a já běžela pak večer.. za tmy. Najednou se mi vybavila Helena Poborská, jak mne v jednom úseku závodu plavně předběhla.. a než mi zmizela z dohledu .. Pár krásných vteřin běžela před mýma očima.. Viděla jsem její pohyby znovu vnitřníma očima.. a protože jsem na to vzpomínala při běhu .. a za tmy, tedy mne nerušily zrakové vjemy, bylo to magické .. najednou se stalo něco kouzelného.
Sladila jsem na chvíli svůj rytmus s jejím!!

Bylo to úžasné - vážně doslova! Najednou - to bylo o úúúúplně něčem jiném!!
Měla jsem pocit, že tření se snížilo.. a také se rozhostilo zvláštní ticho - co provází činnost dobře namazeného stroje. Nebo tak něco.. já nevím, jak to lépe popsat. V každém případě: tohle bylo poprvé. V tom skutečně dobrém běhu - je něco, určitý takový "ráz" .. specifický pohyb těla, jako by tep, co ale má epicentrum někde v oblasti pánve .. a tepe pravidelně: buch - buch .. buch - buch.. a nese tělo s větrem o závod.. tiše a rychle nad povrchem země. Víc slov nemám - jen .. že je to báječný - zažít i jen záblesk toho!!!

Nevadí. Záblesky lze prodlužovat. Nejdůležitejší je zjistit - že vůbec něco takového jde!
Lidi si obvykle myslí, že běh je to nejjednodušší. Ale je to věda s velkým "V"!

No.. takže tak. Šla jsem na tenhle závod - a vůbec nic od toho nečekala. A vidíte - co toho bylo?

Mimochodem - i tenhle blog k tomu patří. Když jsem o bramborách, o Jeníčkovi a Mařence .. a o virtuálním běhu s Helenou Poborskou psala dcerce - právě tehdy mi napsala: mami, to je škoda, aby se takovéhle hezké vyprávění poztrácelo v mailech..

A za co jsem vlastně dostala tolik dárečků?

Že jsem skousla hrdost - a přes to, že jsem věděla, že šance zazářit jsou nula - stejně jsem do toho šla!
Je to bezvadný - když to v životě funguje takhle!

Zasloužená odměna ihned Mrkající

27. října 2011 - čtvrtek

27. října 2011 v 16:38 | Hanka |  Trénink
Tak dnes jsem běžela 8 km. Nějak déle mi totiž trval rozklus.
Protože jsem včera co? No protože jsem včera odbyla strečink! Znáte to? Takový ten typ lidské nadutosti, plynoucí z vědění? Myslíme, že když něco víme, je to skoro totéž, jako bychom to přímo dělali :-) Iluze, že máme automaticky navrch nad těmi, co taky nedělají - ale ani neví. Podobně, jako když lékař radí pacientovi přestat kouřit, jinak ho to zabije - a tečku za tou větou udělá odklepnutím popele ze své vlastní cigarety.. Smějící se

Tak... já například přesně vím, proč a nač strečink, však jsem tu o něm psala přímo ódy. Ale včera jsem spěchala, tak jsem si řekla, že vyjímečně.... Znáte slovo "vyjímečně"? Taková ta duchna, pod kterou schováváme, co nechceme, aby někdo viděl??

Noo.. takže tam.... se nic neschová :-D
Stejně se to nakonec "nějak" propíchne.

Přišla jsem na dráhu - a bolely mne nohy. Ale ne levé tříslo, hamstring, lýtko, nebo tak.. Bolelo to tak hezky, plošně - ne jen jedno místo, ale celé svaly. Nejvíc stehenní. Taková ta milá bolest, u které vám je jasné, že je to jen bolest z únavy. Ne ta potměšilá, které jsem si zvykla říkat "laktátí".. Já vím, že obě mají stejný původ - nevyplavená kyselina mléčná ze svalů (neb strečink funguje jedině, když ho fakt uděláme :-)) .. Když už - radši mám tuhle nepotměšilou, co se neschovává na jednom místě, necestuje a nesnaží se vyvolat dojem, že mám "špatnou" nohu..

Když bolí obě stejně, aspoň vím, že si za to můžu sama - a ani mne nenapadne se litovat.
Vím, že to jen musím volně, plynule, nenásilně - vyběhat :-)

A tak se i stalo.

Dala jsem si na čas - a intervaly jsem začala až opravdu rozehřátá, uvolněná. Někde po čtvrtém kilometru. Dnes jsem zkoušela intervaly z ultralehkého běhu. Je to vlastně fartlek - tedy nepravidelné zařazování rychlejších úseků do volného běhu .. ale ty intervaly jsou zásadně "dlouhé" pouze 7 vteřin. To proto, aby tělo nestačilo přepnout do anaerobního módu a nezačalo spalovat sacharidy místo tuků.

Musím říct - bylo to prima. Uvolněná a zahřátá jsem byla - ale přesto jsem po tom zanedbaném strečinku měla nohy trochu těžké.. a to mi ty intervaly odbouraly. Ale neuvěřitelně rychle! Jak mávnutím kouzelného proutku. To jsem tedy přišla na prima vychytávku! Tedy... nemyslím tím, že by to přede mnou ještě nikdo nevymyslel - jen to, že mi to nikdo neřekl a přišla jsem si na to vlastní zkušeností :-)

Takže zkuste.. kdybyste někdy měli nohy těžké po tréninku, co neskončil strečinkem: rozklusat, rozehřát - a pak řadit rychlé sedmivteřinové úseky .. katapultují kyselinu mléčnou "pryč", jedna báseň!

No .. a jestli jste vzorní a strečink nezanedbáte nikdy - zkuste stejně! S vyplazeným jazykem

Ultralehký běh - jak ho zatím poznávám, je fajn!

Nike Run Prague - 3.9.2011

26. října 2011 v 19:43 | Hanka |  Závody
Tak kvůli tomuhle závodu jsem začala běhat. Nejprv jsem se zaregistrovala - teprve pak začala.

A proč jsem sem o tom ještě nenapsala? Že jsem to skutečně dotáhla, tenhle plán. Závod odběhla, nezkolabovala, čas docela dobrý? No jooo.. když ono to bylo už skoro přede dvěma měsíci! To je taaak hluboká historie, koho by to bavilo?? Psát i číst? Smějící se

Ne že by mne někdy nebavilo prohlédnout si někdy nějaký drahokamínek z klenotnice zážitků .. Ale momentálně - mi Nike Run spíš překáží v tom, dostat se dál - protože zase mi přijde hloupé přeskakovat - a nepsat sem závody chronologicky..

Takže.. to bezprecendentně odbudu:

Přijela jsem do Prahy, zajela k dcerce do bytu. Tam jsem se bavila předstartovními vtípky jejího přítele Jirky .. a posléze jeho bratra a manželky .. Všechno velice sympatičtí lidé - viděla jsem je ten den poprvé - a přišlo mi prima, že bude mít dcerka tak milou širší novou rodinu ..Pak jsme vyrazili směr Žluté lázně, kde byl start. Jirka umělecky fotil. Zde jsou běžecké nožky našeho spojeného rodinného týmu .. ta úplně vpravo je moje :-)


Tisíce lidí. Vyběhli jsme. Už na 2.kilometru jsem míjela lidi, co pouze šli. Bylo fakt vedro k zalknutí. Už když jsme sbíhali k náplavce u Mánesa - tak nás organizátoři "rovnali" vlevo .. neboť už se vrací "čelo" .... To mne fakt pobavilo - sotva jsme vyběhli :-)))

Pak to moc veselé nebylo - vedro a nebyla voda, lidi kolabovali.. Já běžela. Zkrátím to - doběhla jsem, tedy během .. nešla jsem ani kousek. Ani trochu nepila, těch 10 km.. ještě, že patřím k běžcům, co bez vody vydrží.

Docela hloupé mi přišlo postavit slavobránu na 9. km. Myslela jsem, že vidím cíl - a zrychlila - a pak zjistila, že mám ještě kilometr. Později se ukázalo .. na gps - že závod neměl 10 km .. ale asi 10,6 km.. Skutečně mohli ten cíl postavit jinam, než byl start.. No nic.. Doběhla jsem i ke druhé bráně - to už opravdu cíl byl.

Můj výsledek je tady: http://www.nikerunprague.cz/vysledky/?id=542477&typ=single
Přepočítaný - kdyby to bylo skutečně 10 km - asi 1:14

No - tak to je ta.. "už" historie.. S vyplazeným jazykem


Post scriptum k výsledkům a k mému pořadí: registrovaných běžců bylo 6258, vyběhlo a také doběhlo - něco přes šest tisíc.

26. října 2011 - středa

26. října 2011 v 18:15 | Hanka |  Trénink
Ahoj lidi,

omlouvám se za odmlčení - mám poněkud hektické dny... já a můj displej jsme teď žili pár dní od sebe odtrženi.. Pokud se stalo - a jeho měkké, bílé světlo zalilo mou tvář, bývalo to na časově omezenou dobu, ve které se nedalo stíhat nic jiného, než ty nejnutnější věci (většinou pracovní ;-)
Na sepisování pamětí nezbylo Mrkající

Tak - co jsem dělala.. běžeckého? Zašla jsem si zase trochu zazávodit - 18.10.2011 - Běh Hostivaří. A uvědomila jsem si, že mi pořád přibývají závody - a já dlužím už tři. S tím je třeba něco dělat! Tak dnes popis tréninku trochu ošidím - a "umáznu" aspoň jeden závod, o kterém jsem nenapsala.

Ke dnešnímu běhu napíšu jen jednu věc - tu, co mne tedy fakt potěšila! Šla jsem si zaběhat s velkou chutí - až hladem. Už mi to vážně schází, když nemůžu běhat :-)
ALE - o to nejde. Běžela jsem dnes 7 km volný běh.. a hlavně ta druhá půlka - to vám byl vysloveně požitek! Něco se děje, nevím přesně co.. můj běh se mění. Cítím to - běžím nějak jinak. Asi že k běhu potřebujeme některé svaly, co normálně nemáme - a ony běháním časem narostou??
Mnoo... nějaké, o kterých jsem nevěděla, že je mám, teď na svých nohou vídám Smějící se

V každém případě - to vám bylo tak prima, běžet - a cítit, že to, co byly po závodě v Počernicích jen "záblesky" ... svítí teď chvíli dýl !!!

Hmm.. no to abych k tomu taky napsala o těch Počernicích konečně, co?

16.říjen 2011 - neděle

16. října 2011 v 16:41 | Hanka |  Trénink
Co byste tak řekli člověku, který stejnou chybu opakuje dvakrát za sebou? A k tomu ani nenechá uběhnout nějaký čas, aby tím mohl utěšit svědomí... jako že něco se i zapomene a nejde si pamatovat pořád všechno??
Trdlo?
No.. to byste byli na mě ještě milí! Smějící se

Použila jsem trochu jiná jména, když jsem konečně vzbudila po deseti (!) hodinách spánku. Fakt, to je děsný, jak tolik odpočinku dokáže člověka úplně paralyzovat. No jo no .. nenastavila jsem si budíka. A mám fakt dobré spaní, hm...

Takže jsem vyrazila v deset, v levém stehně mi nervózně škubalo.. jako že "prosím tě, nech dnes ten terén terénem" :-D
No vždyť vím, od Shadowa, to prostě laktát - co se mi tak někam zasoukal.. Jo, víte to, že přemíra spánku vám právě taky tvoří ve svalech kyselinu mléčnou, tu potvoru, co způsobuje pocit únavy?

A taky jo.. běžela jsem třetí kilometr - a levá noha jako nová. Nic v ní netáhlo. Znamená to jedno - někde tam mám asi oblíbené "laktátí zašívárny" .. nějaká ta kostrbatá vlákna, na která se laktát snadno přilípne, raubíř jeden! Bude to tam chtít udělat nějakou čistku, od podlahy. Co myslíte, existuje nějaká žehlička na svalová vlákna?? Abych se nemusela shánět po 150 kg svalovci, co mne zválcuje svou vahou?

No nic, dost srandy. Vždyť vím, kam zajdu. Jen si udělat ten čas.

Takže.. jsem běžela svou dávku, bojovala s tou zbytečně naloženou únavou.. a přemýšlela o tom, že je to vlastně poslední trénink před dalším závodem, co mám naplánován na úterý. Pokud tedy nebudu muset pracovně odjet.. A taky nad Ivanou Sekyrovou, běžkyní, které je 40 let - a měla letos svou extra sezónu.. Ve věku, kdy jiní jsou na prahu běžeckého důchodu - psal autor článku. Samozřejmě, logicky mi od ní přeskočila myšlenka na sebe samu. Že já tu jsem na prahu už málem důchodu starobního, nejen sportovního. A teprv tu začínám něco tvořit - a čekám vzestup výkonu nahoru.. ve chvíli, kdy všichni sportovci smířeně chápou, že už "to" půjde jen dolů..

Vzpoměla jsem si na knížku, co jsem nedávno "objevila" doma v knihovně. Ani nepamatuju, že bych ji kdy četla. Nejspíš přibyla jako mnoho jiných. Zakoupena, že někdy .. a pak se přes ni převalila vlna dalších aktivit.. a nakonec zapomění. Je vydaná v roce 2000! Jsou tam ale bezvadné věci. O běhu hlavně!
Musím se k ní vrátit, jsou tam výborné "související" rady. Věděly jste například kolegyňky, že estrogen, ženský hormon - je vytvářen taky tukovými buňkami?? No.. jen tak vás asi tahle informace nevyvede z míry - ale co v kombinaci s informací, že přemíra ženského hormonu v krvi je aktivátorem rakoviny prsu? Hm.. to je jiná, že?
Ve vědění je síla. Když je důvod dost dobrý (proč snížit podíl tuků ve stravě) - půjde to třeba snáz. A chvála běhu je tím taky daná. Jistěže asi teď už netrhnu světový rekord - ani nezačnu závody "jen" vyhrávat. Přesto to má jasný smysl - i kdyby mi to mělo jenom držet zadek na 95 - tak dobrý..
CO? Ježíš.. jasně, že ne kilech - centimetrech! S vyplazeným jazykem

Všímáte si, jak se vždy najde něco, co nás vzdaluje idálu?
Tak třeba dnes - nádherný den na sport. Modré nebe, zlaté listí, slunko.. A já jdu na dráhu těžká, přespalá.. a k tomu sousedé pálí něco v kotlích.. a hrom aby do toho - asi je nízký tlak, což znamená hned dva mínusy: nejspíš se brzy zhorší počasí - a já k tomu při běhu dýchám ten štiplavý dusivý dým. Abych to ztlumila, dala jsem si přes ústa šálu. Jo, trochu lepší to bylo. O dost. Napadlo mne, že by se mi býval stejný způsob "cezení" vzduchu hodil i v létě. Proti muškám! Většinou jsem je stačila zastavit na kraji, ale asi dvakrát jsem ji fakt nadechla tak, že jsem měla co dělat - zase se jí zbavit. A můj krk si ji ještě docela dlouhou dobu pamatoval. Těžko říct, zda pro to úporné vykašlávání.. a nebo zda mi tam tak ryla nožičkama, ve svém boji o život?
Rozhodně hezká ukázka toho, jak navenek může dojem ze situace klamat. V téhle třeba: mylný je dojem, že ty dvě zúčastněné bytosti byly v rozporu.. Vždyť jsme si obě stejně toužebně přály totéž: aby mi šla z krku pryč! :-))

Tak dneska předepsaných 50 min - běžela 53 min (abych "dotáhla" km)
Trasa: 7 km



15.října 2011 - sobota

15. října 2011 v 16:12 | Hanka |  Trénink
Tak - aby se to vyrovnalo, dnes jsem vstávala, je konečně zase "běžecký den" .. a ani došourat na toaletu se mi nechtělo Smějící se

Dané je to tím, že jsem se nedočkavě a proti svým zvykům probudila nad ránem, byly teprve čtyři (...říkala jsem vám, že dalším z darů matky přírody je neuvěřitelně dobré spaní, co mám celý život? že ať se děje co se děje - spím výborně?).... No ale dnes mne vzbudila ta poslední sklenice vody, co jsem vypila už moc těsně před spaním. Tak jsem si odskočila - a blaženě zalehla.. že se můžu ještě povalovat. Protože být ráno v polospánku - ale nemuset ještě vstávat, to miluju.
Bohužel - v náhlém impulsu jsem zrušila i buzení. Myslela jsem, že už ho netřeba.

Ale mýlila jsem se. Když jsem se trhnutím probudila, bylo půl deváté.. A já věděla, že je to špatně. Někde jsem to vysvětlení četla, proč je špatně - "přespat" se. Myslím, že to taky nějak souvisí s potvorou laktátem - protože výsledek je stejný, jako byste v noci místo odpočinku štípali dříví. Svaly jsou jako z olova - a nechce se vám nic.
Natož vyběhnout ;-)

Aspoň u mne to tak je. Za tu dobu, co to sleduju, už vím, že moje číslo je 7.. Tedy sedm hodin spánku - přesně akorát. Zvládnu fungovat na čtyřech i míň .. dokonce na nule, vyjímečně - ale sedm je ideální číslo. Tolik a přesně jen tolik. Víc je stejně špatně - jako míň než čtyři..

Suma sumárum, dnes to nezačalo nejlíp. Bylo tedy na mně, něco z toho stejně vykřesat. Že bych tím pádem nešla, nepřipadalo v úvahu, samozřejmě! CO bych sem asi napsala??

Takže jsem to trochu rozchodila.. Mám vyzkoušené, že to pomáhá - pak si dala svou sklenku vlahé vody s pár kapkami citronu - můj dobrý zvyk už pár let. Hezky startuje (metabolicky) den. Můj žaludek s tím souhlasí, má to tak radši, než rovnou hups něco rozkousaného. No - a pak léky na alergii. Alergie je prozatím (díky bohu za ty dary) - moje jediná zdravotní potíž. A mám ji už od 22 let. Ona je za tím, proč nemiluju kopce. Nohy by mne nesly - ale já to neudýchám.

A pak jsem už vyrazila. Aspoň že počasí je prima. Nelije, nefouká, sluníčko svítí - co bych si mohla víc přát. Vidím to dobře! Po cestě jsem si naplánovala ten slibovaný terén. Shodla jsem se sama se sebou, že dám tři okruhy "horem", odečtu čas - a zbytek tréninku dám na dráze. A pak jsem dorazila na místo - a koukám: na trávě leží jinovatka! A hlavě hned skřítek: no jo, ale co když "na tomhle" .. ti ty Shadowovy "stezčité ostruhy" nenarostou na běžeckých botách - ale kousnou tě do zadku, ha??

Myslela jsem tím, že na trávě, upravené ledovatkou se zaječí díra ještě líp maskuje a když špatně šlápnu - "pojedu" navíc jak namydlená :-))

Ale plynule jsem skřítkovi hned v zárodku zarazila tipec. Sice zkoušel něco o tom, že co pak.. ale marně. Protože jsem si odpověděla: A už! To skřítek hned zmlknul. Takhle přísně se sebou mluvím, jen když už žádná další diskuze nemá cenu :-D

Zrovna včas - už jsem vcházela do bran SKP Olympia. Nadýchla jsem se čistého chladného podzimního vzduchu - a vyrazila po asfaltce okolo budov. Za nimi pak už cesta navazovala na trávu.. A vida - ono to není tak hrozné, tady je "jen mokro" .. A vlastně - co mi brání případně doopravdy nebezpečné úseky jen tak projít, že jo? Tak jsem běžela tím terénem a myslela na trenéra Pavla.. ten by koukal, co myšlenek stačím zpracovávat při běhu nebezpečným terénem, chi chi.. Už jsem zase vymýšlela celé věty do článku na blog.. Jde to i v terénu Pavle, ani nemusím být v bezpečí na dráze! :-D

Ukázalo se, že tráva je opravdu jen mokrá a jinovatka je až dole na západní straně dráhy, kde zůstal stín. Co se ukázalo taky - nijak zvláštní problém s tím během v ní nebyl. Uvědomila jsem si: je to stejné, jako s problémy obecně! Vypadají mnohem hůř na dálku! Když si dáme tu práci, jdeme k nim blíž - a prozkoumáme je podrobněji - už to není tak hrozné...

Dala jsem celkem v pohodě ty tři okruhy nahoře - a seběhla dolů na dráhu, dát zbytek tréninku. Tedaaa - neviděli jste, jak nádherně se mi běželo! To fakt není špatné, dát něco těžšího. Potom ta dráha, pevná, rovná, bezpečná - je úplná lahůdka!!

Běžela jsem celkem 46 minut
Trasa: 6 km
A to je rychlost 7,83 km/hod .. tedy rychleji, než minule - když jsem to celé běžela po dráze. Muselo v tom být těch pár prvních kol, které jsem si tak blaženě užívala - z radosti, že jsem se zase "vypustila" na svou milovanou dráhu dole :-D

Jinak - běh trávou mi připoměl také to, že boty na zimu budu opravdu potřebovat jiné. Stejně jako Trixl, i moje asics jsou mokré hned, jak na ně dopadne kapka. Uvědomila jsem si jednu věc, že když jsem minule někam napsala, že musím udělat "rešerše" ... tedy průzkum, co by bylo k mání, brala jsem za samozřejmé, že je to jasné.. Ale to asi jen tak nebylo. Tak uvádím na pravou míru: myslela jsem průzkum stránek Pavla baboše Baběráda, na jeho babos-sports .. viz moje oblíbené odkazy v menu.

Neumím si představit, že bych si šla své sportovní vybavení kupovat jinam, když vím, že on má vše taky. Za to, co udělal pro mou "sportovní" kariéru - to je pro mne věc cti. Navíc: vím bezpečně, že co mi nabídne, za tím si plně stojí - že mi to udělá víc než dobrou službu. Svoje první boty nemám "od něj" jen proto - že už jsem je měla objednané jinde, když jsme se seznámili.
Jinak - pro začátečníky: zde je odkaz se základním návodem, jak vybírat.. když právě nenarazíte na obeznámenou obsluhu v obchodě .. a nebo když radši rovnou nejdete za odborníky, jako je právě Pavel ;-)

Tady je základní článek:
http://www.behej.com/clanek/3058-zacatecnici-jak-vybrat-bezecke-boty

A tady jeden zajímavý aktuálně:
http://www.behej.com/clanek/6921-v-jakych-botach-pri-obleve-a-mokru

Jinak pod každým článkem jsou vždy v přehledné tabulce další, kterým se příhodně říká "související"...

Tak .. to by mohlo pro dnešek stačit. Zkusím o víkendu zvládnout přidat článek o druhém svém běžeckém závodě - Nike Run Prague. Tedy o tom, díky kterému tohle vše začalo. Volné pondělí, co následuje, se výborně hodi pro napsání o posledním zatím absolvovaném závodě - o "slavných" Počernicích. O závodě, kam jsem jela být poslední a taky byla - ale načerpala jsem neskutečné bohatství zážitků - i poznatků. Možná i odchytila něco běžecké inspirace..

No - jen počkejte! Doufám, že "Počernice" vás nadchnou stejně jako mne..

V úterý mám plánovaný další závod. Když mi do toho nepřijde pracovní cesta.
Ale... to je most, který přejdeme, až k němu dojdeme..



SKP Olympia Kutná Hora

14. října 2011 v 14:35 | Hanka |  Vyprávění
Dnes je pátek - 14.října 2011. Volný den.
A od rána se mi tak chce běhat! Asi je to tím, že jsem se probudila a měla velmi příjemný pocit síly. A to jsem po té přestávce v září měla zatím pouhých devět tréninků! Když tedy počítám i závod v Počernicích 29.9., o kterém jsem díky výpadku mluvila, že: zajedu si trochu "závodně zatrénovat". Devětkrát není mnoho. Nějakých 57 km.. Ale.. Že by už??
Za tohle musím matce přírodě uznat body - v základním vybavení mám hardware, co krásně reaguje na pohyb. Když "něco" dělám, cokoli, co mi "dává do těla" - tak ono je vždy tak mile "blažené"!
Vysloveně tomu fandí.

No jo.. já vím, že tak asi reaguje každé. Nicméně, všimla jsem si během let, docela objektivně, že to "moje" nějak víc, než je běžné. Když jsme (historicky) cvičily vedle sebe s nějakou paní, třeba aerobik, viděla jsem, že ač jsem si to ničím nijak zvlášť nezasloužila, zpevňuju rychleji.
Možná mám víc testosteronu, než je u žen obvyklé Usmívající se

V každém případě je tu příležitost představit vám svou "domácí dráhu" - kde nejvíc trénuju. Našla jsem ji na svých toulkách městem v prvním týdnu svého běhání, v místech, kam jsem dřív nepřišla.
Patří SKP Olympia Kutná Hora. Brána byla otevřená. Vešla jsem, prohlédla si ji - ale neodvážila se ji použít, bez dovolení. Našla jsem na netu mail, napsala.. a dostala milou odpověď od Mgr. Karla Ptáčka, místního činovníka.

Stálo v ní, že jsem vítána. A že ač dráha není v nejlepším stavu - jen ať trénuju a že mi přeje mnoho úspěchů.

A tak jsem začala chodit sem:


je tu krásně, že?



Horem vede ještě jeden okruh. Po trávě, pak kousek asfaltky okolo budov, pak zas do kopce - a opět z kopce :-)
Tudy:



Právě mi Shadow, jak dnes napsal - připoměl, že jsem asi trochu zapoměla na "stezčité ostruhy", jak on tomu u sebe na blogu krásně říká. Běhala jsem "okolo", tedy horem, jen v prvopočátku - a pak se už zapoměla dole, přímo na dráze. Na rozdíl od jiných, co říkají, že "kroužit dokola" by je nudilo - já to mám přesně naopak.
Mně se to líbí!
Já se prostě "vypustím" na dráhu a běžím si, co mám. Pohoda. Nemusím být ve střehu, kde je nějaká ta zaječí díra v trávě, abych si na ní neodstřelila kotník. Běžím si po rovném, bezpečně - a mám čas na jiné věci.

Na přemýšlení hlavně.
Protože právě to mi u běhu zvlášť dobře jde Úžasný

A zrovna včera jsme s trenérem Pavlem Baběrádem debatili, zda jde u běhu dělat ještě něco jiného. Třeba přemýšlet. On se obával, že pak třeba z běhu nemám nic - a já odpovídala, ať se nebojí, že jsem holka - a my že umíme dělat dobře i dvě věci najednou :-)) Skoro bych se vsadila, že čtenářky se přidají na mou stranu - a čtenáři na jeho.

Ale - samozřejmě. Nic v životě neplatí generálně. Taky někdy nemyslím na nic. Jen běžím. Čistím hlavu. Jen říkám - že i když přemýšlím, jsem schopná vnímat svoje tělo v běhu..

No ale.. ono to téma tímhle neskončilo. Dnes tu byl koment Shadowa - a já si při návštěvě jeho blogu (kam bych se jinak nedostala) - uvědomila, že by asi přece jen nebylo od věci - trochu toho terénu dát! Většina závodů se neběhá dokola na dráze. Tedy ne těch, kam se chystám. Vlastně: běžet závod na dráze - by se mi ani nelíbilo.
V tom by bylo moc toho "boje". Tedy boje s jinými.

Proti boji sama se sebou, co svádím na trati - nemám nic.
To je naopak to, kvůli čemu tam jedu.

Ještě u Shadowa, na kopci Pajarito .....jsem si vzpoměla na to, jak vypráví o svém běhání Carsa (taky terén!) ..... pak na jeden článek na behy.cz, co jsem nedávno četla ..... pak na Mirku, co mi dnes volala, že se ztratila - kde?? no v terénu!! ...... Prostě ze všech stran "terén, terén, terén" ... Já nevím, co to mám - tenhle sklon tvořit "střihové filmy"! Hmmm.. Nerozhodný

A navíc, že mám ke všemu ten názor - že nikdy nic není náhoda! Že když přijde víc podnětů na stejné téma.. je to vždy vzkaz, ukazatel, směrovka..

No jooo.. tak jo!
Promyslím to. Možná to vezmu na střídačku aspoň "horem" nad dráhou, než mi zasněží.

13.října 2011 - čtvrtek

13. října 2011 v 16:26 | Hanka |  Trénink
Tak tohle je první "denní" záznam. Nic zpětně, žádná historie - DNES.
A shodou okolností také první den aktuálně upraveného plánu.. Jako bych si to objednala na míru - jak přesně se sem hodí vysvětlení, proč jsem provedla úpravu. A nejen tréninkového plánu..

Pro ty, kteří nečetli minulý článek - zjistila jsem, že desetitýdenní plán, který nyní "jedu" .. a kterému pro sebe říkám "kombi" - což znamená plán, který má zároveň rozvinout mou rychlost (..Úžasný..) hmmm... jakož i vytrvalost - má dvě varianty. První - pro pokročilejší běžce, kteří mají za sebou alespoň půl rok běhání - a minimální dávky 40 km týdně.. A pak pro ty druhé, co jsou tak nějak.. víc na začátku. Včetně autorky blogu :-)

No - a protože jeden z hlavních návyků běžce (podle mého sportovního vzoru - Pavla Baběráda) - je "změň plán, když je třeba" - udělala jsem to. Můj plán nyní vypadá takhle:


A ať je to celé - tak ještě malý popis:


pro pořádek uvádím, že přetiskuji ze stránky www.sportsite.cz - kde má Pavel skutečně spoustu super praktických článků o běhu - je to celá kuchařka.. Stačí vzít a jít stránku za stránkou, dát tomu nějaký čas trpělivé práce - a ... :-))

Fakt tedy je, že tenhle plán vůbec není tak pestrý, jako ten, co jsem měla původně nakopírovaný u sebe v pc, v xls.souboru, kde mám den za dnem svoje běhání doposud. Z pohledu zvenku je to spíš "krok zpět".

Jenže - stejně ho udělám. V posledních dnech mi totiž vše napovídá, že je to správný směr. Byla bych hloupá, dělat, že neslyším. Jde o diskuzi, co jsme tu měli. O tom, co mi, když si tak znovu vybavuju, řekl trenér Pavel jako jednu z úplně prvních věcí: horší je přetrénovat, než nedotrénovat!
Přesně to bylo takhle: .."není třeba nikam spěchat.. čím postupnější příprava bude, tím bude výsledek stabilnější. Na tom se pak dá stavět dál" ..

Co je na tom neuvěřitelné:
Když jsem dnes ráno běhala a při tom už v duchu psala tenhle článek - použila jsem naprosto stejný příměr!

Že plán "Kombi 2" je sice takový jednotvárnější oproti "Kombi 1" .. ale vidím v něm dobrý smysl. Že ty přesně dané dávky, pravidelné, trpělivé - mi postaví základy, na kterých mohu stavět. Ty základy, které evidentně to cítím - ještě nemám. Ty v klidu a důsledně naběhané kilometry.. A pak jdu do naší mailové korespondence s Pavlem - a hledám, kdy mi to vlastně řekl o tom přetrénování (hned první týden :-) .. A - narazím na větu, která je ale úplně přesně o tom, na co jsem dnes myslela.. S pocitem - že jsem to právě vymyslela!! Smějící se

No, Pavle, jak se zdá - pokud někdy padala tvoje slova na úrodnou půdu, pak to určitě byla ta, co jsi kdy napsal jedné takové věkem pokročilé, ale se "závodním" sportováním začínající.. Hance ;-)

Neodpustím si ještě citovat jednu tvou větu, to pro ty, kteří třeba přemýšlejí o tom, koho zvolit za trenéra. Psal jsi mi u toho taky větu, která reagovala na moji poznámku, že jsi pro mne autorita a budu dělat, co říkáš. Velmi pokorně, oproti svým obvyklým zvyklostem hledat svoje cesty. Byl v ní tvůj velmi sympatický přístup k věci:
"O autoritě bych v tomto případě ani nemluvil - trénink je o dohodě a částečně i o diskuzi. Buď svěřenec chce a nebo nechce."

Příběhy z posledních týdnů se najednou propojily - a běží mi před očima jako střihový film: Fleur píše o bolavém koleni, protože běžela a běžela a nezastavila včas ..... Sašin Jirka se směje a říká: tak to je pěkný, teda - maminka jde příští týden na další závod - a já jdu zítra k ortopedovi (je to moc hodnej kluk - on mi chtěl takhle poskládanou větou dopřát ještě víc si užít toho okamžiku být "za frajerku") ..... Tom má už týdny nateklou nohu, možná je to zánět šlach. Možná měl moc utažené boty, možná moc tréninku ..... Mirabilis má bolavé rameno - no.. taky trochu přehnala sportování ..... Pavel mi píše, že po přestávce v běhu si dá 30 min a bude to stačit.. Pavel, s těmi jeho naběhanými kilometry! Začíná na 30, pak dává 40 minut!

Vidíte? On co říká, taky sám dělá!

A na konci toho filmu dává Pavlova věta o tom, na čem stavět - absolutní a jasný smysl.

Vždyť chci běhat ještě dlouho! Přece si plánuju, jak budu o svých počátcích vyprávět na startu svého nevím kolikátého závodu ještě v devadesáti! No - tak to se tam ale musím proběhat.. Protože nejen ti co jsem jmenovala, byli v tom filmu.. Jsem tam taky - po závodu v Počernicích, jakkoli jsem z něho vytěžila moc - mne zase tak nějak "táhne" v levé noze. Stejně jako tehdy na začátku.. a stěhuje se to. Z hamstringu do třísla a tak vůbec - jak ho to napadne. Nic fatálního - ale taky to není úplně oukej. A copak mi to psal Pavel už 26.června, druhý týden, co jsme se znali?

"Pozor na takové drobné svalové protesty! Jak říká jeden můj dobrý známý - a výborný doktor: vše dělat do bolesti!"

A copak to píše jiný běžec na stránkách behej.com? Odkázal mne tam google, když jsem si ověřovala, zda píšu slovo "hamstring" správně. Tak on tam píše tohle. Dám to sem, jelikož je to k věci a je dobré to číst.. Navíc je to mé zkušenosti dost neskutečně podobné! No - počtěte si:

"Už jsou to 3 měsíce, kdy jsem si při závodě natáhl (nebo natrhl?) pravý hamstring. Od té doby se to vůbec nezlepšilo, spíš naopak. Je pravda, že jsem běhal dál, až na 14-ti denní pauzu zapříčiněnou nemocí, po které se ale zlepšení nedostavilo. Bolest je zvláštní. V klidu, při chůzi ani při pohmatu žádnou bolest necítím, jen při běhu (zejména pomalejším!?) někdy až u zadku, jindy bolí vnější šlacha pod kolenem nebo přímo hamstring. To dřív nebývalo. Prvně mě to bolívalo jen na jednom místě, ale teď to bolívá střídavě po celém stehně.
Byl jsem tedy u doktora a říkal, že mám extrémně zkrácené svaly (hamstringy i lýtka) a to je mi jen 21. Tak jsem začal poctivě každý den strečovat i když ten den neběhám. Cítím, že se mně svaly a šlachy postupně prodlužují, ale bolest hamstringu to absolutně neřeší. Chodím i na rehabilitace, kde mně to akorát jaksi prohnětají, což je podle mě na nic. Dvakrát mně to i zatejpovali, což krátkodobě celkem pomohlo, ale po odlepení se stav nezlepšil.
Táhne se to už vážně dlouho a mně dochází trpělivost. Moc rád bych se té bolesti konečně zbavil."

No.. Moje zkušenost je jiná snad jen v tom, že mne to při chůzi naopak trochu "táhne" .. a při běhu se to naopak spíš zlepšuje :-)) V každém případě - mám dost důvodů hezky v klidu a pokorně si "jet" svoje Kombi 2 .. Však on na "jedničku" přijde správný čas!!

A.. co dodat na konec? ..... hmmm....... Dnes - jsem plán nedodržela :-))
Ne úmyslně - spletla jsem to! Myslela jsem, že mám běžet 50 minut.. ale to je až v neděli. Dnes jsem měla běžet 40 - 45 min. Bylo to 50.. a bohužel, zpět to už nevezmu ;-) .... Jinak ale - běželo se mi skvěle - oproti včerejšku, kdy lilo - dnes svítilo slunko. Někdo nahoře mne má rád.

Trasa: 6 km
Rychlost: 7,2 km/hod

(jasně, že umím rychlej .. viz minulý článek.. to jen - že mám odvahu běžet pomalu! :-))