ProkrastinacePro

10. listopadu 2015 v 10:19 | Hanka |  Vyprávění
Bylo, nebylo - založila jsem si živnost - a měla jsem poradnu zdravého životního stylu. Později mi kamarádka nabídla spojit své pracovní životy, když už nás pojí přátelství a stejný obor podnikání. Hledaly jsme tedy jméno pro novou firmu. Jí se líbilo jméno mojí poradny, mně samozřejmě taky, ale navrhla jsem drobnou změnu - přidat za jméno zkratku "Pro", když místo živnosti zakládáme s.r.o.

To jen na vysvětlení nadpisu článku. Zkratka Pro značí - professional

Mezitím, jak už to tak v pohádkách bývá, zlým démonům se to nelíbilo. Ani přátelství, ani počínající nadějné podnikání dvou žen. A tak spojili své síly - a zavolali na pomoc své mocné spojence - Nesplněné sliby, Nedůvěru, Obavy, Únavu - a také její sestru Prokrastinaci. Všichni dohromady tak dlouho šlapali po laskavém Přátelství - až už nedokázalo vzdorovat - a vydechlo naposled. Zlé síly mohly začít oslavovat. Zvlášť, když se z Nesplněných slibů staly Nikdy nedané sliby - a Závazky se přes noc přestěhovaly do protějšího domu.

Ale ne, nechci psát další z tirád, co kdy lidé napsali o zlém démonu Zklamání .. tak já to v životě nevedu. Všechno, co život přináší, má svůj dobrý smysl. Dokonce i zlí démoni jen hrají svou roli. Mají nás upozornit, že něco neděláme dobře, že nejdeme po své správné cestě - i když nám se navenek zdá, že přesně to jsme chtěli .. a trpíme, když to ztratíme.

I proklínaná Prokrastinace, která připravuje démonům prostor na jejich rejdy, pomáhá dobré věci. Ve skutečnosti jde o to, rozhlédnout se - a upravit směr. Proto myslím, že pokud prokrastinujeme hodně .. dokonce přímo profi, tedy provozujeme ProkrastinaciPro - měli bychom se zamyslet jinak, než to doteď děláme.

Nedumat nad tím, jak Prokrastinaci přemoci .. ale zamyslet se nad tím, PROČ k nám přišla. Vždycky, vsadím boty - že fakt vždycky - přijdeme na to, že jdeme špatným směrem. V nesouladu sami se sebou.

To se teď často skloňuje - být sám sebou. Právem. Jsme-li sami sebou - jsme šťastní.
Jenže to není tak snadné, být sám sebou.

Mnoho lidí totiž přesně neví, kým vlastně jsou .. takže k tomu, být sám sebou, jim zbývá velký kus práce - zjistit, kým vlastně mají být.

 

SVĚTLO PRO SVĚT

11. února 2015 v 16:26 | Hanka |  Vyprávění

Ahoj kolegové běžci!

Chtěli jste si letos zaběhnout pražský půlmaraton, nebo maraton - a právě jste zjistili, že startovní čísla jsou už vyprodaná?

Měla bych pro vás možnost, jak se ještě registrovat - a zároveň udělat něco pro dobrou věc! Registrujte si své číslo na níže uvedených stránkách neziskové organizace SVĚTLO PRO SVĚT - a podpořte tím projekt Během proti slepotě.

Někde na světě díky vám někdo zase uvidí!

http://goo.gl/0gctE



Každý den je první den zbytku našeho života

9. ledna 2015 v 17:31 | Hanka |  Trénink
Abych nechodila kolem horké kaše - nic dál se nekonalo, po posledním článku. A když říkám nic - myslím dokonalé (i dokonané) NIC. Dnes je ovšem další "první den zbytku mého života" - a jak říkají sportovci: upadnoout můžeš - zvednout se musíš. Byla dnes na takové diagnostice - tady http://goo.gl/Q3ER2K

Podle výsledků vlastně ani už skoro nejsem naživu, fakticky. Celkově energeticky jsem na 18% Nerozhodný

Jistěže už jen to by na dost dobrou motivaci stačilo (zvednout zadek a něco dělat) .. ale je to ještě lepší. Zatímco mne chytrý přístroj skenoval, povídala jsem si tam se sympatickou Irynou, přišla řeč na běhání - já se rozpovídala o své běžecké historii - a slíbila jí, že pošlu odkaz na osvědčené tréninkové plány Pavla Baběráda .. Tak jsem to samozřejmě splnila, doma našla stránky, listovala, kopírovala jí odkazy .. a ze stránek na mne přitom dýchla energie "běžeckého světa", kterého jsem se před časem vzdala, ani nevím proč.. Vlastně vím, ale už to nechci rozebírat.

A ani to není podstatné, stejně se nerada dívám dozadu.

Tak jo .. zase jednou tu vyhlašuji nový začátek. Nebudu si sázet na to, zda tentokrát se to opravdu stane - ale od něčeho se odpíchnout musím. A protože jsem holka - tak nejčastěji od prohlášení.

Smějící se

Tak krásný den všem - a díky Iryně za laskavé naslouchání .. rozpovídala jsem se o běhu, když se mi zdálo, že ji to opravdu zajímá. Výsledkem je, že kromě toho, že možná začne běhat ona ... možná začnu i já. Tedy - jen pohyb stačit nebude, nevěřili byste, jak dlouhý seznam je toho, na co jsem alergická v jídle - a vůbec, co je v mém těle špatně. Mám co na práci.

 


Zpátky na trase

13. dubna 2014 v 8:37 | Hanka |  Vyprávění
A jak jsem na tom po dalších třech měsících?

Vlastně výborně.
Už druhý týden v přípravě "na suchu". Tím myslím cvičení doma a skoky na trampolíně, aby se mi trochu zpevnily příslušné svaly. A co dál? Vyběhnu, ne? U nadpisu přece není otazník ;-)

Dám vědět. Za tři ... dny :-D

Jednou za tři měsíce

19. ledna 2014 v 15:36 | Hanka |  Vyprávění


... mi blog.cz pošle zprávu - že už jsem tu tři měsíce nebyla.
Už několikrát mi taková přišla Nerozhodný

A je to pravda. Zanedbávám blog - i důvod, proč jsem ho založila.
Moje běhání.

Vždy když mi přijde tahle zpráva, trochu se stydím - a hodně chci.
Vrátit běh zas do svého života. Běhání mi opravdu chybí.

Blog ne - protože aktuálně píšu jiný.
Na svých stránkách https://www.facebook.com/RAWkrucekpokrucku Mrkající

Vím, že je asi těžko pochopitelné. Když mi běh tak chybí - proč si ho odpírám?
Přesně nevím - možná mám strach z nového začátku. Už jsem byla někde - a teď začínat znovu od nuly?
Komu se to chce?

Vím, bylo to moje rozhodnutí - a bylo jen na mě, že jsem nepokračovala.
Však jen konstatuju. Nechci se ohlížet nazpět, co bylo. Dozadu se nedá nic měnit.

Jen se dnes zas ptám .. zda tentokrát Nevinný








S novým rokem

1. ledna 2013 v 13:05 | Hanka |  Vyprávění
Tak už jsem tu zase tři měsíce nebyla.
Ne že bych to počítala - blog.cz mne upozornil na mou nečinnost.

Není to moc pěkné slovo. Nečinnost.
Ještě že nečinnost tady - znamená činnost támhle Mrkající

Zkrátím to, nemám ráda ohlížení se zpět (radši žiju teď) - proto nebudu vypisovat co a kde je to "támhle". Je to už napsáno tam. Jediné, co mne doopravdy mrzí: že mi unikl správný čas, odpovědět na některé moc milé komentáře a osobní zprávy. Vy jste mne jimi potěšili a já vám to nevrátila. Omlouvám se za to. Běžně mám ve zvyku nepropásnout žádnou příležitost oplatit dobré dobrým.

Bohužel, dozadu se můžeme jen ohlédnout - nic měnit.

Tak tedy pro dnešek a teď, po omluvě z čistého stolu: vše dobré všem, v novém roce.
Úplně VŠEM - ať jste dobré vůle, či ne!

Neb myslím, že ti nehodní jsou možná jen nešťastní a slabí to ustát.
A možná jsou ve výkonu trestu za minulé hříchy - tím je to pro mne srovnaný.

Šťastný nový rok 2013
vám všem přeje Hanka Líbající

Jsem šíleně dospělá

6. září 2012 v 9:12 | Hanka |  Vyprávění
To je ale ostuda .. tři měsíce jsem sem nepsala, právě mi přišel mail od blog.cz Mlčící
Koukla jsem na něj - a říkám si: tři měsíceee? faaaakt, jo?
To to uteklo Smějící se

No ono - ne že bych nepsala .. jen jinam.

Ale samozřejmě nechci, aby mi to tu zrušili, tak jsem rychle otevřela stránky - a první, co vidím - téma týdne na blogu.cz: Jsem šíleně dospělá... Napište článek na tohle téma..

No .. možná bych mohla .. kdybych měla čas. Napsat něco se dá o všem.

Já se ale jen stavila projevit činnost Úžasný

Posvícení

27. května 2012 v 15:50 | Hanka |  Vyprávění
To pořád - že včera nebylo a dnes taky ne..
A když pak konečně posvícení opravdu přišlo - ani jsem ho nezvěčnila Mlčící
Zdálo se mi to docela vtipný - využít místního posvícení, chvíli vás napínat a nakonec vysvětlit, že tentokrát ale nemyslím posvícení v přeneseném slova smyslu, z babiččina úsloví ("není každý den posvícení") - nýbrž to skutečné. Prostě posvícení. Když jsme u toho, víte vy vůbec, CO TO VLASTNĚ POSVÍCENÍ JE?

To je zlaté posvícení,to je zlatá neděle.
Máme maso a zas maso - k tomu kousek pečeně ?
Smějící se

No - to taky. Stoly plné jídla k němu historicky patří. Posvícením totiž venkované zároveň oslavovali ukončení polních prací. Už byl nový mák do buchet, zásoba čerstvé mouky, vajec, zralé švestky na povidla a vykrmené husy na pekáč - zkrátka ideální doba na pořádnou hostinu. Navíc se blížil advent a s ním dlouhý půst, takže si naši předkové pořádně užívali všeho, čeho měli málo po celý zbylý rok.

Posvícení se skutečně obvykle slaví na podzim.
Ale - jsou místa, kde se slaví i jindy.

To bylo tak: původně je to vzpomínková slavnost na posvěcení kostela - a to samozřejmě proběhlo na každém místě jindy. Takže se také v každé farnosti v jinou dobu slavilo. A lidé navštěvovali posvícení konaná v okolních obcích, aby navštívili přátele a příbuzné, dobře pojedli a odpočinuli si od práce. Pracovní morálka trpěla :-)
A proto roku 1786 císař Josef II. nařídil slavit posvícení jednotně třetí říjnovou neděli po svátku svatého Havla - odtud termín havelské posvícení.

Tentokrát se monarcha ovšem trochu přepočítal: poslušní poddaní sice přijali nařízení s nadšením - a "císařské hody", neboli havelské posvícení důkladně slavili..

OVŠEM - svá místní posvícení zachovali také! Takhle informace mne opravdu pobavila Smějící se

V nové době - v obcích, kde není známé datum posvěcení kostela, se drží dále tzv. císařského posvícení, jinak přešli k oslavám na den známého data. Proto tady poblíž, kde bydlím - bylo posvícení minulý víkend.

Poslední zajímavost - první posvícení prý slavil král Šalamoun u příležitosti zasvěcení nového chrámu. Šalamoun a posvícení - že by vás to taky nenapadlo?

No... a kdy se dostanu k běhu? chi chi chi ..
Vás nepřevezu - tím plkáním, co?

Hmm.. tak doufám, že příští týden dopadne líp, než tenhle. Byla jsem poslední dny trochu vykolejená..
Neřeknu proč - jen, že už je to dobrý. Zítra si zaběhám. Ráno.

A napíšu, jestli jsem viděla sojku.

17. květen 2012 - čtvrtek

17. května 2012 v 21:54 | Hanka |  Trénink
Nový pracovní projekt začal neplánovaně - manuální prací. Dodavatel nábytku sice souhlasil, že nábytek do nové kanceláře na místě sestaví - ale až tak za tři týdny. A tak jsme se do toho pustili sami. Zdárně, musím říct. Nábytek kde stojí, tam zdobí :-) Bohužel - já svou přítomností dnes ráno dráhu neozdobila..

Byla jsem ráda, že jsem ráda. Hned po snídani - do práce.

Ne že bych na tom byla s kondicí až tak špatně - ale prvně mi nedělá dobře prach. Nábytek leží zabalený "naplacato" ve skladu, práší se na něj.. Pak ho někdo koupí - a i s tím prachem ho dovezou novému uživateli.
A když on je zrovna alergik..
No - a za druhé: špatné boty! Na tolik běhání se střevíčky nehodí. Trpce jsem litovala, že jsem si do práce neobula svoje vymazlené Asics Gel Nimbus 12! Není to sice poslední model - ale miluju je. Nejen běhá - i chodí se v nich náramně! V poslední době, když jdu do města jen něco zařizovat, jdu v nich. Stačilo to zkusit poprvé - a zjistit, jak veliký je to rozdíl, na dlažbě..

Bohužel, honila jsem eleganci - a do práce si vzala střevíčky. A pak mne nohy z celodenního běhání okolo sestavení nábytku bolely tak, jako bych ten půlmaraton už zaběhla - a to bez strečinku před i po.. Jednoduše - musela bych to moc lámat přes koleno.

Poučena, dnes ráno jsem si svoje "sedmimílové" nazula - a šla v nich do práce. Uklidit, vyleštit, zprovoznit počítač. Pracovala jsem stejně pilně, jako předchozí den - ale domů jsem přišla celkem v pohodě..

Až tak, že jsem prostě vyrazila na trénink odpoledne. Což je proti mým zvykům.
A díky tomu přece jen hlásím: splněno. Další 4,2 km, plánovaný ultralehký se sedmivteřinovými sprinty.

A víte co? Další level. Už když jsem se blížila ke dráze, slyším hlahol. No jo .. žádná hospoda na mýtince, to spíš na rozcestí. No - a tam pak chodí lidi, to je jasný. Je to taky jejich les a jejich hřiště. Ba, byli jejich už dřív.

Tak - přece už jsi velká holka.. překonalas v životě horší věci, než ostych běhat, kde nejsi sama!

Takže jsem šla, prošla okolo tenisu, volejbalu i fotbalu - a už jsem na dráze. Ne sama, samozřejmě. Ale jsem tu a zaběhám si. Paní se přiblížila a já už vidím zřetelně: neběhá, "jen" venčí psa. Blížili se a pes začal vrčet. Usmála jsem se a řekla mu: "neboj se mne".. Přestal, natáhl čenich ke mně, ale jinak žádná přátelská gesta. Ale - už ani nepřátelská.
Paní mi říká: promiňte, že na vás vrčel. Usmála jsem se i na ni a odpověděla, že v pořádku. Je to zvíře, má svá pravidla. Já mám kšiltovku a tmavé brýle, takže vypadám podezřele. Dělá to správně, chrání svou paní. A navíc - byli jste tu první, teď je to vaše dráha..

Je to moc hezký pejsek, co mi očichává botu.. Doufám, že zůstane u toho "ani žádná nepřátelská" ;-)

Není to sepík? Nedávno jsem viděla obrázek a vypadal podobně.
Ne - není. Je to shiba.. Pět let mu je? Teda, má pohyby jak štěně. A sepíkovi je podobný. Asi jsou bratranci :-)

Co jsme si tak povídaly, dala jsem u toho streč.. A když jsme byly v řeči u sepíka a shiby - uvědomila jsem si, že stačilo. Vítr foukal moc studený, na tričko, co jsem si vzala. Omluvila jsem se, že musím běžet.

A běžela jsem.

Jen jsem tentokrát flákala názvy stanovišť pro sedmivteřinovky. První běžím od Lavičky, druhou startuju, když míjím Velkej (než vyslovíte "Velký sebevědomý šípek" - jsem dávno pryč), třetí je od Líbezné, čtvrtý od Třezalky - a když za sebou nechávám Mladýho .. už vbíhám do cílové rovinky - abych od Lavičky načala další kolo. Pokud někdo ausgerechnet potřebujete vědět celá jména - tak si klikněte na "15.květen - úterý"

Udělala jsem poctivý strečink - a vydala se k domovu. Okolo hřišť, kde si zcela samozřejmě lidi celou dobu sportovali, aniž by mne vůbec registrovali. SAMOZŘEJMĚ. Kvůli tomu tam přišli, ne aby koukali, kde kdo druhý pobíhá!

A tak jsem šla domů - a usmívala se pro sebe: že plachá - jo? No - tak tady to určitě nepůjde.

Ale vůbec to nevadí.
Ve skutečnosti je to totiž úplně jinak, než jsem byla zvyklá.

Zatímco "na vsi" lidi často hledí tak udiveně (proč ta paní normálně nejde?) ..
Tady v našem lese je člověk divnej, když neběží a "jen tak" jde!

Co? Že to přeháním na druhou stranu?
No .. tak jo. Ale jenom trošku!

15. květen 2012 - úterý

15. května 2012 v 21:00 | Hanka |  Trénink
Zarovnáno!!

Tak jsem to dnes dotáhla. Už tedy mám těch - z hlediska běžeckého vesmíru velmi nepodstatných - v mém osobním vesmíru ale velmi drahých: 400 naběhaných kilometrů. Je to málo, já vím - vzhledem k tomu, že 11.6.2012 mám svoje první výročí (= je to jeden rok, co je běh v mém životě)..

No ale.. jak je to - tak je to. Kdo můj běžecký život sledujete, víte, proč informaci o blížícím se výročí formuluji tak kulantně. Jednoduše nemohu poctivě říct: "bude to rok, co běhám" - neboť by to nebyla pravda.
Slovní spojení "běh mám rok v mém životě" - to už v pořádku je. Buď jsem běhala, nebo na něj myslela.. a nebo ještě po dlouhých týdnech odloučení zjišťovala, že z dob, co jsme byli spolu - ještě stále mohu čerpat!

Já se ale nerada otáčím dozadu. Nejraději mám, co je dnes.
A dnes jsem byla běhat na "své" dráze - a dala si 4 km!

Ty, co mi zbývaly do 400. Bohužel se mi ztratil profil z behej.com - kam jsem si psala na podzim naběhané kilometry. A tak je i možné, že se nějaký ten uběhnutý kilometr "zakutálel". Ještě, že jsem si vedla tak VELMI pečlivě tréninkový deník - až do Nike Run!

Víceméně to ale asi správně je (hlavně: míň to není, spíš víc).
A mně se líbí, jak to tak hezky vyšlo, že znovu (pořádně) začínám z pěkně kulatého čísla.

Dnes jsem šla na trénink - a v první chvíli si myslela, že je to zlý sen. Zdálky jsem tam totiž viděla běhat malého černého psa! Ale tentokrát mne Murphy jen škádlil. Vzápětí se vynořil pán, ale NEBĚŽÍCÍ - a společně s pejskem zamířili pryč. Měla dráhu pro sebe! První dobrá věc.

A hned druhá - že se mi rozsvítilo Smějící se
Víte, já si normálně myslím, že jsem docela chytrá holka.. Ale znáte to.. jak je pod svícnem občas tma?

"Rozbřesknutí" byl sled impulsů.
Začal pejskem, co tentokrát nepatřil k běžci. Jenže - já si díky němu vybavila tu chvíli, jak jsem minule nešťastně koukala na pána, co se rozcvičuje, strečuje.. STREČUJE??? A co já?!!

No - já ne!

Mám tu v článcích vyprávění, jak moc důležitý se strečink .. a co myslíte? No - nic!
Já prostě během těch dnů, jak jsem si jen tak "pocitově" pobíhala - nedělala víceméně nic.. Žádný strečink! Drobné protažení v koupelně nepočítám. To spíš počítejme pouze do užívání si toho prostoru. Mám moc krásnou koupelnu - a v ní vedle vany super široký rantlík, je obezděná.. Absolutně ideální na protažení! Rantl je pevný, široký, ve správné výšce. Ovšem: strečink z koupelny bych mohla počítat - kdybych ho neodflákla.
Což tedy....

Nevím, co jsem si myslela! Asi že to ani není pořádný trénink, jen si tak pobíhám.. a proto že to ani nestojí za to.. strečovat. No - věřili byste tomu? Samozřejmě, že to za to stálo! A já už znám odpověď na otázku "kde je ten pružný lehký krok z prvních dní?" Odpověď zní: "je v háji, protože všude možně máš svaly zasekaný laktátem - to proto najednou ty olověný nohy, ty trdlo!!"

No - tak asi tak.
Když VÍM (zhruba) - co a jak.. myslím, že tím už to ani vlastně nemusím dělat, že??
Podobnému bludu propadají například i někteří doktoři.. Jako že když vědí tak dobře, co a jak v těle funguje.. mohou kouřit a být obézní - protože na ně se ta pravidla vlastně nevztahují :-)

Tak zpět na trénink!
Začala jsem lehkým strečinkem - a vyběhla na dráhu. Dnešní plán byl 4 km - a pár dalších dnů mám v plánu takhle pokračovat. Myslím, že je to tak dobře. Když jsem plán zvažovala, před vnitřním zrakem se mi v rohu projekce zjevila bublina, v ní seděl Pavel "baboš" Baběrád - a říká: "nikam nespěchej, zpomalí tě to!"

Dráha má 350m (díky RIDe) .. a tak bohužel první počet na celé kilometry je 20 kol - tedy 7 km.

Můj dnešní plán ale byly čtyři, takže jsem vyběhla s tím, že poběžím deset kol - a zbývajících 500 metrů pěšinky v lese. První dvě kola rozklus, dalších sedm kol sedmivteřinovky, kolo výklus.. a zbytek po lese cestou domů. Jak jsem ale tak běžela, rozleželo se mi to v hlavě (to zas Pavel B. v bublině: "když je třeba změnit plán - tak ho změň") .. A rozhodla jsem, že poběžím dvě kola na rozklusání, osm sedmivteřinovky, jedno kolo výklus, pak ještě nějak odhadnu zbylých 150 metrů v lese pěšinkama - a zbytek dám "výchůzi".. (od slova "výklus" - jenže místo klusu chůze).. Ostrá, rychlá, následující po běhu - já si při ní krásně odpočívám.

Sotva jsem to vymyslela - už jsem to zas z tabule smazala.. s tím, že: tssss... co to jako jeee??
Odhadnu si 150 metrů?? Taková blbina! Jsme v hokynářství?? Normálně zaběhni 12 kol - to bude 4,2 km. Ber to jako "plus jedna lžička na konvici" .. (pro ty, co se vyznají: recept na konvici kvalitního čaje je: na každý šálek lžičku + jedna lžička na konvici) Úžasný
Takže 12 kol, s tou jednou lžičkou na konvici - a psát že si budu jen 4 km. A když bych to chtěla echt přesně - můžu po pátém tréninku připsat 1 km. A je to!

Jak se ukázalo, bylo to výborné rozhodnutí! Skončila jsem, dala pečlivý strečink už na dráze - a vydala se "výchůzí" směr domov. Jak jsem vstoupila do lesa a uviděla všude červené fáborky a ze všech stran slyšela dětský výskot - bylo mi jasné, že dnes bych ZAS svůj trénink nedokončila..

A srdečně jsem si poblahopřála k tomu, že není třeba - protože dnes ho už celý mám!

Šla jsem domů - a znovu jsem si promítala v hlavě, jak hezky je dráha rozvržena pro mé sedmivteřinové sprinty. Do kola se jich vejde pět: první začíná na stanovišti u Lavičky.. druhý u Velkého sebevědomého šípku (roztahuje se do dráhy).. třetí u Líbezné osamělé břízy, čtvrtý u Poslední suché třezalky - a poslední pátý u Mladého nadějného šípku.. ten je malý, ale roste přímo u dráhy.. Ještě rok a bude mi tam vadit ještě víc, než Velký sebevědomý :-)

Všimla jsem si taky, že sprinty sice začínám vždy zhruba na stejném místě - ale končím vždy jinak. Třeba ten, kdy startuju u Velkého sebevědomého šípku: někdy končím přímo u Rozšlápnutého šneka (ne mnou!), někdy za ním, někdy před ním. No - nic podstatného. Prostě - jen jsem vnímala, co dělám a jak.. Znovu se seznamuju.

Kousek od lavičky seděla na zábradlí sojka - a podle toho, jak pozorně se dívala - asi mi dnes dělala trenéra. Tak zblízka jsem ji snad ještě neviděla! Opravdu moc pěkný ptáček. S jednou další jsem si pak ještě povídala na cestě domů, v lese. Poskakovala tam v jednom místě - půl metru od cestičky. Kromě poskakování taky tak legračně nakláněla hlavičku.. poslouchala jak ji chválím..

Moc se mi líbila představa, že to není jiná sojka - ale ta stejná, ze hřiště - která si mne oblíbila - proto mne teď doprovází domů.. No tak, nesmějte se mi, já vím.. tssss... S vyplazeným jazykem


Kam dál